La Statua:
Don Giovanni, a cenar teco
M'invitasti e son venuto!
Don Giovanni:
Non l'avrei giammai creduto;
Ma farò quel che potrò.
Leporello, un altra cena
Fa che subito si porti!
Leporello
(facendo capolino di sotto alla tavola):
Ah padron! Siam tutti morti.
Don Giovanni
(tirandolo fuori):
Vanne dico!
La Statua
(a Leporello che è in atto di parlare):
Ferma un po'!
Non si pasce di cibo mortale
chi si pasce di cibo celeste;
Altra cure più gravi di queste,
Altra brama quaggiù mi guidò!
Leporello:
(La terzana d'avere mi sembra
E le membra fermar più non so.)
Don Giovanni:
Parla dunque! Che chiedi! Che vuoi?
La Statua:
Parlo; ascolta! Più tempo non ho!
Don Giovanni:
Parla, parla, ascoltando ti sto.
La Statua:
Tu m'invitasti a cena,
Il tuo dover or sai.
Rispondimi: verrai
tu a cenar meco?
Leporello
(da lontano, sempre tremando):
Oibò;
tempo non ha, scusate.
Don Giovanni:
A torto di viltate
Tacciato mai sarò.
La Statua:
Risolvi!
Don Giovanni:
Ho già risolto!
La Statua:
Verrai?
Leporello (a Don Giovanni):
Dite di no!
Don Giovanni:
Ho fermo il cuore in petto:
Non ho timor: verrò!
La Statua:
Dammi la mano in pegno!
Socha:
Done Giovanni, na večeři
jsi mě pozval a já jsem přišel.
Don Giovanni:
Tomu bych nikdy nevěřil,
ale udělám, co budu moci.
Leporello, ještě jednu večeři,
ať ji rychle přinesou!
Leporello
(vykukuje zpod stolu):
Ach pane, jsme všichni mrtví strachy.
Don Giovanni
(ukazuje ven):
Jdi, říkám!
Socha:
(k Leporellovi neschopnému slova):
Počkej chvilku!
Neživí se pokrmem smrtelníků,
kdo se sytí pokrmem nebeským,
jiná starost než tato,
jiné očekávání mě přivedlo sem dolů!
Leporello:
(Zdá se mi, že mám zimnici,
už nemohu zastavit roztřesené údy.)
Don Giovanni:
Mluv tedy, čeho žádáš? Co chceš?
Socha:
Mluvím, poslouchej mě. Mám málo času!
Don Giovanni:
Mluv, mluv, poslouchám tě.
Socha:
Pozval jsi mě na večeři,
víš tedy, co je tvá povinnost.
Odpověz mi: půjdeš
na večeři ty se mnou?
Leporello
(z dálky, stále vystrašený):
Fí,
nemá čas, promiňte.
Don Giovanni:
Lživá neomalenost
mě nikdy neumlčí.
Socha:
Rozhodni se!
Don Giovanni:
Už jsem se rozhodl!
Socha:
Přijdeš?
Leporello (k Donu Giovannimu):
Řekněte, že ne!
Don Giovanni:
Nemám srdce v kalhotách,
nebojím se, přijdu!
La Statua:
Podej mi na důkaz ruku!
Don Giovanni
(porgendogli la mano):
Eccola! Ohimé!
La Statua:
Cos'hai?
Don Giovanni:
Che gelo è questo mai?
La Statua:
Pentiti, cangia vita
È l'ultimo momento!
Don Giovanni
(vuol scoigliersi, ma invano):
No, no, ch'io non mi pento,
Vanne lontan da me!
La Statua:
Pentiti, scellerato!
Don Giovanni:
No, vecchio infatuato!
La Statua:
Pentiti!
Don Giovanni:
No!
La Statua:
Sì!
Don Giovanni:
No!
La Statua:
Ah! tempo più non v'è!
(Fuoco da diverse parti,
il Commendatore sparisce,
e s'apre una voragine.)
Don Giovanni:
Da qual tremore insolito
Sento assalir gli spiriti!
Dond'escono quei vortici
Di foco pien d'orror?
Coro di diavoli
(di sotterra, con voci cupe):
Tutto a tue colpe è poco!
Vieni, c'è un mal peggior!
Don Giovanni:
Chi l'anima mi lacera?
Chi m'agita le viscere?
Che strazio, ohimé, che smania!
Che inferno, che terror!
Leporello:
(Che ceffo disperato!
Che gesti da dannato!
Che gridi, che lamenti!
Come mi fa terror!)
Ah!
(Cresce il fuoco, compariscono diverse furie, s'impossessano
di Don Giovanni e seco lui sprofondano.)
Don Giovanni
(podává ruku):
Tady je... Běda!
Socha:
Co je ti?
Don Giovanni:
Co je to za led?
Socha:
Kaj se, změň svůj život,
nastal tvůj poslední okamžik!
Don Giovanni
(chce odmítnout, ale marně):
Ne, ne, já že se mám kát,
běž ode mě!
La Statua:
Kaj se, ničemo!
Don Giovanni:
Ne, starý blázne!
Socha:
Kaj se!
Don Giovanni:
Ne!
Socha:
Ano!
Don Giovanni:
Ne!
Socha:
Ach, už není čas!
(Fuoco da diverse parti,
il Commendatore sparisce,
e s'apre una voragine.)
Don Giovanni:
Jakási zvláštní úzkost
zachvacuje mou duši!
Odkud vychází ten vír
ohně plný hrůzy?
Sbor ďáblů:
(di sotterra, con voci cupe):
Za tvé hříchy všechno je málo,
pojď, je ještě horší utrpení!
Don Giovanni:
Kdo mi trhá mou duši?
Kdo mi rve vnitřnosti?
Jaká muka, běda, jaký nepokoj!
Jaké peklo, jaká hrůza!
Leporello:
(Jaký zoufalý obličej!
Ta gesta zatracence!
Ten křik, ten nářek!
Jde z toho na mě hrůza!)
Ach!
(Cresce il fuoco, compariscono diverse furie, s'impossessano
di Don Giovanni e seco lui sprofondano.)