Donna Anna:
Don Ottavio, son morta!
Don Ottavio:
Cosa è stato?
Donna Anna:
Per pietà.. soccorretemi!
Don Ottavio:
Mio bene, fate coraggio!
Donna Anna:
Oh dei! Quegli è il carnefice
del padre mio!
Don Ottavio:
Che dite?
Donna Anna:
Non dubitate più. Gli ultimi accenti
che l'empio proferì, tutta la voce
richiamar nel cor mio di quell'indegno
che nel mio appartamento ...
Don Ottavio:
O ciel! Possibile
che sotto il sacro manto d'amicizia...
ma come fu? Narratemi
lo strano avvenimento:
Donna Anna:
Done Ottavio, jsem mrtva!
Don Ottavio:
Co se stalo?
Donna Anna:
Pro smilování, pomozte mi.
Don Ottavio:
Moje drahá, odvahu!
Donna Anna:
O bohové! Toto je kat
mého otce!
Don Ottavio:
Co říkáte?
Donna Anna:
Už nepochybujte. Když pronesl ta poslední slova, ten hlas
mi připomenul toho ničemu,
který byl v mé komnatě.
Don Ottavio:
Ó nebesa! je možné,
aby se pod svatým pláštěm přátelství...
Ale co se stalo, vyprávějte mi
tu podivnou událost.
Donna Anna:
Era già alquanto
avanzata la notte,
quando nelle mie stanze, ove soletta
mi trovai per sventura, entrar io vidi,
in un mantello avvolto,
un uom che al primo istante
avea preso per voi.
Ma riconobbi poi
che un inganno era il mio.
Don Ottavio (con affanno):
Stelle! Seguite!
Donna Anna:
Tacito a me s'appressa
e mi vuole abbracciar;
sciogliermi cerco,
ei più mi stringe; io grido;
non viene alcun: con una mano cerca
d'impedire la voce,
e coll'altra m'afferra
stretta così, che già mi credo vinta.
Don Ottavio:
Perfido!.. alfin?
Donna Anna:
Alfine il duol, l'orrore
dell'infame attentato
accrebbe sì la lena mia, che a forza
di svincolarmi, torcermi e piegarmi,
da lui mi sciolsi!
Don Ottavio:
Ohimè! Respiro!
Donna Anna:
Bylo už téměř
pozdě v noci,
když do mého pokoje, kde jdem se
naneštěstí nacházela sama
vidím vejít muže zahaleného do pláště,
o němž jsem si prvně myslela,
že jste to vy.
Ale potom jsme poznala,
svůj omyl.
Don Ottavio (con affanno):
Ó hvězdy! Pokračujte!
Donna Anna:
Potichu se ke mně přiblížil
a chtěl mě obejmout;
snažila jsem se mu vyvléci
ještě víc mě stiskl, křičela jsem,
nikdo nepřišel. Jednou rukou
se mi snažil zakrýt ústa,
druhou mě svíral tak,
že jsem věřila, že mě přemůže.
Don Ottavio:
Ten bídák, a nakonec?
Donna Anna:
Nakonec z bolesti a hrůzy
z takové potupy
mi dodalo sil,
že kroucením, ohýbáním a otáčením,
jsem se mu vyvlekla.
Don Ottavio:
Běda! Už zase dýchám!
Donna Anna:
Allora
rinforzo i stridi miei, chiamo soccorso;
fugge il fellon; arditamente il seguo
fin nella strada per fermarlo, e sono
assalitrice ed assalita: il padre
v'accorre, vuol conoscerlo e l'indegno
che del povero vecchio era più forte,
compiè il misfatto suo col dargli morte!
Aria
Or sai chi l'onore
Rapire a me volse,
Chi fu il traditore
Che il padre mi tolse.
Vendetta ti chiedo,
La chiede il tuo cor.
Rammenta la piaga
Del misero seno,
Rimira di sangue
Coperto il terreno.
Se l'ira in te langue
D'un giusto furor.
(Parte.)
Donna Anna:
Pak jsem začala křičet ještě víc, volat o pomoc, ten padouch se dal na útěk; odvážně jsem ho pronásledovala na ulici, abych ho zadržela a stala jsem se z napadnuté útočící. Můj otec tam přiběhl, chtěl ho odhalit, a ten ničema,
který byl silnější než můj starý otec,
dovršil svůj zločin jeho zabitím.
Árie
Teď víš, kdo mě
chtěl oloupit o čest,
kdo byl ten zrádce
který mi vzal mého otce.
Žádám tě, abys ho pomstil,
žádá to i tvé srdce.
Připoměň si tu ránu
v ubohé hrudi,
pohleď na krví pokrytou,
pokrytou zem,
a hněv v tobě zahoří
spravedlivou zlobou.
(odejdou)