Don Ottavio:
Calmatevi, idol mio! Di quel ribaldo
vedrem puniti in breve
i gravi eccessi,
vendicati sarem.
Donna Anna:
Ma il padre, o Dio!
Don Ottavio:
Convien chinare il ciglio
al volere del ciel. Respira, o cara!
Di tua perdita amara
fia doman, se vuoi, dolce compenso
questo cor, questa mano,
che il mio tenero amor...
Donna Anna:
O dei, che dite
in sì tristi momenti?
Don Ottavio:
E che? Vorresti
con indugi novelli
accrescer le mie pene?
Ah! Crudele!
Don Ottavio:
Uklidněte se, můj idole,
zakrátko budou potrestány
těžké zločiny toho bezbožníka,
budeme pomstěni.
Donna Anna:
Ale můj otec, ó Bože!
Don Ottavio:
Je třeba sklonit hlavu
před vůlí nebes. Upokoj se, ó drahá!
Tvou hořkou ztrátu
třeba zítra, budeš-li chtít,
nahradí ti toto srdce, tato ruka
i má něžná láska...
Donna Anna:
Bože, co to říkáte
v tak žalostném okažiku?
Don Ottavio:
Chceš snad
dalším odkládáním
ještě stupňovat mou bolest?
Ach, ty krutá!
No. 23. Aria
Donna Anna:
Crudele? Ah no, mio bene!
Troppo mi spiace
allontanarti un ben che lungamente
la nostr'alma desia.
Ma il mondo, o Dio!
Non sedur la costanza
del sensibil mio core;
ahbastanza per te mi parla amore
Non mi dir, bell'idol mio,
Che son io crudel con te.
Tu ben sai quant'io t'amai,
Tu conosci la mia fe'.
Calma, calma il tuo tormento,
Se di duol non vuoi ch'io mora.
Forse un giorno il cielo ancora
Sentirà pietà di me.
(Parte.)
Don Ottavio:
Ah si segua il suo passo;
io vo' con lei dividere i martiri.
Saran meco men gravi i suoi sospiri.
(Parte)
No. 23. Árie
Donna Anna:
Krutá? Ach ne, můj milý.
Příliš mě mrzí,
že musím oddálit dobro,
po kterém naše duše touží.
ale svět, ó Bože!
Nechtěj svést vytrvalost
mého citlivého srdce,
dost pro tebe mluví moje láska.
Neříkej mi, můj idole,
že jsem na tebe krutá.
Víš dobře, jak jsme tě milovala,
znáš moji věrnost.
Utiš své trápení,
nechceš-li, abych bolestí zemřela.
Snad jednoho dne
se nebe nade mnou slituje.
(Odejde.)
Don Ottavio: (recitativ)
Ach, sledujte ho dál;
já chci sní sdílet její muka.
Se mnou budou její vzdychy méně těžké.
(Odejde)