Don Giovanni 2004

O kráse a kouzlu opery Wolfanga Amadea Mozarta Don Giovanni už snad nelze napsat nic, co by už nebylo napsáno. Je příjemné, že ji máme možnost vidět každé léto přímo na prknech Stavovského divadla.
 
Zažili jsme i rozdílná režijní nastudování. Loni si zde operní režijní debut odbyl Richard Hes a  hudebního nastudování se ujala Olga Machoňová-Pavlů, která je rovněž prvním dirigentem.
Asistentkou režie je choreografka Miroslava Pacoláková, která řídí letošní pokračování. Kostýmy navrhla Zuzana Krejzková. Scénografie pochází od společnosti B. BRECHT, Niederland.
Soubor domácích i zahraničních účinkujících je obdobný jako v předchozích letech.

Každé představení je jedinečné a má svůj kololorit pro diváky i pro účinkující.
Letos jsme si vybrali pátek 16. července. Přišli jsme s malým předstihem na Ovocný trh.
Kontrola obsazení titulní role na vývěsce se zdála býti zbytečnou při pohledu na zaparkované Pajero s profláknutou značkou :).
Byl ještě čas, ale zahrádky u divadla, kterých bylo letos míň, bohužel obsazené. Ale místo pro dva se náhle uvolnilo, prodírali jsme se k němu mezi stolky úzkou uličkou kolem jednoho světlovlasého pána a ... kuk! Zatajený dech. Blonďatá klukovská kštice, pod ní nezaměnitelný pohled tmavých očí a zajímavě upravený vous španělského granda...:). "Dobrý den". "Dobrý den".
Věren své pověsti seděl Dan Giovanni ve společnosti hned dvou půvabných mladých dam, paní dirigentky a režisérky dnešního představení.
Zdálo se nám, že dost otálí s odchodem do šatny, kde ho čeká převlékání do kostýmu, maskování a líčení. Ale když se Don Gio objevil na scéně, pochopili jsme, že líčení spočívalo v podstatě jen v úpravě vousu, kterou absolvoval již před siestou-pracovní poradou na zahrádce. Pavouka momentálně nechal zarůst světlým strništěm.
 
Od loňska nové Hesovo nastudování má příznivce i odpůrce. Jsou tu tři hlavní taneční figury-sochy - Amore, Vendeta a Morte, které dokreslují děj.
Scény se vytvářejí a mění prostřednictvím různě širokých a různě umístěných závěsných ploch a pomocí osvětlení. Je jednoduchá a působí příjemně a lehce. Mně osobně se spíš to nové líbí, ale až na jednu věc, kterou nezkousnu nikdy. Irituje mne "Mozartovský inspicient", postava, která ruší prožívání předehry a ještě se několikrát v představení objeví. Kéž by ji někdo vymazal ze scénáře.
Hudební nastudování paní Olgy Machoňové-Pavlů je velmi citlivé a vyvážené. Krásně vyznívají vícehlasy. A mám dojem, že trochu zmírnili odtrženost věhlasných árii položením důrazu i na choreografické ztvárnění, které více vtahuje árii do děje.
Ale ani Amorovy opičky nemohly rozptýlit naši pozornost, když Dan spustil Fin ch'han dal vino, která se mu jako vždy velmi povedla.
 
Největším zážitkem po všech stránkách byla na tomto našem představení určitě Deh, vieni alla finestra. Předcházející scéna výměny plášťů byla úžasná. Černý sametový plášť měl i Don Gio velmi dlouhý, vláčel ho po zemi a tak malý Leporello Sulženko v něm připomínal kouzelníka nebo čarodějova učně z pohádky, což podtrhával i černý klobouk španělského šlechtice se širokou střechou. Don měl hnědý Leporellův kabátek jako delší vestu a páchnoucí sluhovu čepičku si dlouho zdráhal dát na hlavu, ale nakonec dal; čepice měla odstávající klapky na uši, takže Don Gio vypadal jako ovčí babička. Váleli jsme se smíchy. Do ruky pak vzal kašírovanou loutnu, se kterou k němu přispěchal Amor, a začal zpívat výše uvedené Deh, vieni alla finestra a ... a hlediště náhle ani nedutalo. Dan pěl nádherně, jemně, emotivně, vemlouvavě s neodolatelným výrazem v tváři. Čepičku ale těsně před tím sundal.
 
Představení uteklo rychle.
 
Obsazení jsme měli výborné:
Jiří Sulženko - Leporello, Marian Vojtko - Don Ottavio, Jana Sibera - Zerlina, Václav Sibera - Masetto, Michyiko Keiko (výborná) - Dona Elvíra, Jitka Svobodová - Dona Anna, Commendatore - Jurij Kruglov.
Avšak při vší úctě k Jiřímu Sulženkovi, scházel nám tam Tomáš Bartůněk. Tandem Dan - Tomáš je v pěvecky i herecky nedostižný.
 
Atmosféra představení, hudba, Danův výkon i prožitý příběh nás velmi emotivně naladily. Dona Dana jsme zastihli na chviličku po představení k naší radosti ještě v kostýmu.