Česká mše vánoční

Skladba, kterou hudebníci nazývají důvěrně "Rybovka" a my "Hej mistře" patří neodělitelně k českým vánocům.
(I když se nám v posledních desetiletích vnucuje, že to pravé, co patří k oslavě narození Ježíška, je shánění co nejdražších, nejoriginálnějších okázalých věcných dárků, aby se dárce i obdarovaný měli čím se po vánocích chlubit)
Jakmile jsem se dozvěděla, že v tomto slavnostním představení bude zpívat Dan Hůlka a výtěžek koncertu přispěje na dobrou věc (obnovu kostela sv. Anny), neváhala jsem ani vteřinu a zakoupila si vstupenku. A dobře jsem udělala.
 
Přijela jsem vlakem z daleka a proto o pár hodin dříve. Na průčelí Státní opery byl stále veliký poutač, který zvěstoval, že zde včera bude vyhlašován Český slavík. V tu chvíli již stříbrný český slavík 2001 uvnitř zpíval v odpolední Rybově mši, což bylo zřejmé jen z malého plakátku před Státní operou. S přítelkyní jsme zkontrolovaly, zda je Svobodná Evropa stále opravdu dobře hlídána a tím i sousedící Státní opera. Ano jsou.
Ale to neznamená, že nelze zavítat do "Zahrady v Opeře". Zavítaly jsme. Je tam pořád stejně příjemné posezení jako dřív. Ale je tam teď větší klídek.
Ani se nám odtamtud nechtělo. Když jsme odcházely na poslední chvíli, přišel Dan s několika kolegy rychle něco pojíst mezi dvěma představeními. Prásknu to na něj: měl na sobě světlehnědý svetr s in vytahanými rukávy, pohodlné kalhoty, a copánek jen tak ledabyle! A slušelo mu to. Spěchaly jsme. Na Hrad do Španělského sálu jsme se přesouvaly částečně pěšky, částečně Metrem a pak zase diretissimou do zámeckých schodů.
Před představením jsme se setkali nebo se jen viděli s mnoha blízkými či pro nás zajímavými lidmi.
První, kdo mi padl do oka byl věčně pobíhající pan Ondřej Málek, Danův perfektní manager, který se vyznačuje mimo jiné nepochopitelným umem, že je současně nikde a současně všude a vždy vše stihne:).
V hledišti jsem zaregistrovala pana Daniela Dvořáka, Danovu maminku, Lucii Zedníčkovou s Vítkem Pokorným a několik přátel, které znám jako Danovy příznivce. Na čestném místě v první řadě usedla paní Dagmar Havlová.
Dan se za tu krátkou krátkou chvíli stihl nejen najíst, přesunout, ale také "hodit do gala". Stanul na jevišti ve fraku a zase mu to moc slušelo. Bylo mi líto, že ho nevidí moje mamka. Má ráda jeho hlas a v klasickém úboru by se jí moc líbil.
Večer moderovala Anna Vetlínská.
Hrál a zpíval orchestr a sbor Státní opery Praha. Spoluúčinkoval dětský pěvecký sbor Radost Praha. Kromě Daniela Hůlky jako sólisté vystoupili Dagmar Vaňkátová, Sylva Čmurgová a Aleš Briscein.
Inscenace byla v režii Ladislava Smoljaka, který se se pokusil představit nám tohle dílo co nejblíž původní originální podobě, včetně vkládání pastorel. Hudebně mši zpracoval a orchestr řídil Jiří Kotouč. Představení bylo nádherné, vynikající atmosféru umocňovalo krásné prostředí Španělského sálu, přítomnost blízkých lidí v hledišti. Provedení skladby bylo výborné.
Před závěrem představení předal pan Janis Sidovský paní Dagmar Havlové symbolický šek na 250 tisíc korun. Byl to výtěžek z tohoto koncertu a bude použit jako příspěvek na obnovu kostela sv. Anny v Praze v rámci Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.
Na úplný závěr zpívali sólisté koledu Narodil se Kristus Pán. Bylo to tak působivé, že ač je mi sentiment na hony vzdálen, neubránila jsem se slze. Nenápadně jsem ji setřela a koukla vedle, jestli někdo tento můj poklesek neviděl. Chi, chi. Neviděl! Protože ostatní také utírali. Bylo to nádherné.