Monte Cristo 16. prosince 2000

Vím, že nemohu podat objektivní zpravodajství, a moc bych chtěla vidět TOHO, který to dokáže! Jen pár oficiálních médií mělo práva a  povinnost se vyjádřit už čtrnáctého.
Ale KDO dokáže být současně divadelním a hudebním znalcem tak, aby si troufl být i kritikem a přitom navštívit představení jako obyčejný divák, navíc příznivec, přijet z venkova na představení vlakem naotočku, stihnout se během tří hodin najíst s přáteli (u Barona - který už bohužel Danovi Landovi nepatří), koupit obrovskou kytku, převléci se za dámu, a během poslednich patnácti minut odchytit neodchytitelného pana managera, urychleně pohledat v hledišti zahraniční příznivce, kteří stejně jako já chtějí hlavnímu představiteli srdečně popřát vše nej k zítřejším jmeninám, k Vánocům a do nového roku, k novému albu a říci mu, jak se moc těšíme? Vykonat a pak lehce bez emocí sednout do hledistě.  Zadařilo se.
Sedím v hledišti. A vím, že ti, co muzikál z časoprostorových důvodů nemohou navštívit, ač by rádi, čekají, co napíši na web.
Jsem naštěstí Blíženec, tudíž trochu schizofrenik. Tak jedno mé já nespouští zrak ani ucho z Daniela Hůlky a druhé (ne)poslušně sleduje to ostatní a rekapituluje.

Kolem příprav muzikálu se dělaly velké tajnosti, kompenzované ohromujícími zprávami o scéně s bazénem zvícím moře. Získat oficiálně pro můj web obrázek Daniela Hůlky, jak zkouší v triku a půvabně roztrhaných džínách, jenž by potěšil všechny jeho příznivce, kteří drželi palce muzikálu hlavně proto, že tam bude zpívat Daniel Hůlka a v jistých médiích psalo, že je mu role psána "na tělo", bylo absolutně nemožné.
Koncem srpna jsem koupila v předprodeji lístky váhajíc, zda bude lépe sedět, co nejvíce vpředu, abychom měli Dana jako na dlani, nebo někam výše, abychom viděli to úžasné moóoře.
Na mé správné rozhodnutí čekalo dalších x lidí. Řekla jsem: Jestli muzikál bude pěkný, půjdu na něj vícekrát a na to moře se jim podívám příště. Takže: sedmá řada uprostřed na první veřejné představení 16. prosince 2000. Zvolila jsem dobře.
Muzikál je momentálně takový, jaký teď na jednom z prvních představeních je. Moře se mi zatím smrsklo do lavóru (vnímáno z pozice sedmé řady), který hercům spíš překáží.
Při overtuře jsem si broukala "já věřím v jarní tání", dobře mi tak, nemám tak často poslouchat Říjen.
 
Děj románu Alexandra Dumase, jenž sloužil jako motiv, všichni známe. Nebudu tedy dále rozebírat. Libreto, aby se důsledně nedrželo předlohy, použilo v první části skákání v čase, což dost rušilo soustředění diváků na úkor vnímání hudby, scény, kostýmů a vůbec všeho. A skvělý a velmi krásný málo oblečený tanečník (Vladimír Hub) představující stylizovanou postavu Čas - prý pro "lepší orientaci v časových přesmyčkách", jak psáno v programu -  spíš upoutal pozornost dam v publiku (včetně mne) na sebe, než na to, co měl představovat (takže spíš dezorientoval - fakt krásný chlapík - čert vem čas :-)
 
Osoby a obsazení 16. prosince:
Edmond Dantes - vězeň, hrabě Monte Cristo: Daniel Hůlka (bylo by jej škoda pro Zlatého slavíka, protože jeho hlas je DIAMANTOVÝ a také současně sametový). A po dvou náročných představeních muzikálu jeho den nekončil. Ještě jej po tom všem v pozdní večer čekalo vystoupení ve Státní opeře. S jiným repertoárem a v civilnějším kostýmu.
Edmond Dantes - námořník: Radim Schwab (prima)
Mercedes: Leona Machálková (zpívala perfektně, zasloužila by si, aby i její role byla autorem libreta lépe vypracována, aby to nebylo jen zpívání).
Abbé Fária: těšila jsem se na Karla Černocha (snad příště), ale Josef Zíma mě velmi příjemně překvapil.
Danglars: Jiří Korn. Byl úžasný. To se musí vidět a slyšet.
Morcerf: Jaromír Adamec. Na jevišti podobný typ jako Dan Hůlka (podobný na pohled a také podobný krásný hlas, tentokrát alternoval Tomáše Bartůňka, jinak v alternaci zpívá hlavní roli. Pojetí Moncerfa se mi velmi líbilo i co se psané role týče. Jak ze života).
Albert (syn Mercedes a Morcefa): Roman Vojtek, alternace.
Haydée: Zuza. Alternace, byla skvělá.
Hospodská, později paní Danglarsová: Hana Křížková, úžasná. Taky se musí vidět a slyšet naživo.
Otec Dantes: Karel Fiala. Zpívá pořád stejně dobře jako v době, kdy hrál Limonádového Joea. Moc jsem se na něj těšila, pochází od nás, z Hlučína, z domu jen pár desítek metrů dále, vrstevník mé maminky. Maminka nedávno absolvovala totální endoprotézu a moc jí po operaci psychicky pomohlo, když se dozvěděla, že "Karel" také a po pár měsících už zase běhá po tenisovém kurtu jako mladík a že pořád zpívá a bude zpívat i v tomto muzikálu.
 
Ani náhodou nelituji, že jsem muzikál navštívíla!
Pan Karel Svoboda věděl, že může napsat hudbu podle svého gusta a že existuje člověk, který to uzpívá "jen tak". A Daniela vůbec nešetřil! Daniel Hůlka zpíval opravdu úžasně! Až se tajil dech.
Daniel obdržel po představení dvě obrovské kytky (taky trochu k zítřeším jmeninám) a aby byla i legrace, vpašovali Edmondu Dantesovi do vězení jeho příznivci vánoční pečivo se zapečeným pilníkem a další pomůcky potřebné k útěku z pevnosti (nožík, plovaci kolo a jiné).
 
Autorem libreta je Zdeněk Borovec, choreografie Richard Hes. Scénář jej jejich společným dílem.
Scéna (Daniel Dvořák) byla ohromující svou výškou (12 metrů) a tím, jak se rychle dokázala během okamžiku měnit z pevnosti If na interiér paláce, z lodě na námořnickou hospodu a další proměny, které divák ani nepostřehl a pokládal to za samozřejmost. V té rychlosti se ale kymácela, chvílemi se lustry houpaly tak, že jsem jen tiše doufala, že to účinkující vědí. A už jsem se nedivila, že se Danielovi, který nemá příliš rád výšky, do té kobky nahoře moc nechtělo.
Kostýmy (Teodor a Jan Pištěkové) byly velmi pěkné a zajímavé. Bylo jich na 350.
Videoprojekce? Nepřekonala půvabné a nečekané videosekvence z Draculy.
 
Režie muzikálu se ujal přední (česko)slovenský režisér Jozef Bednárik. Vzpomněla jsem si na jeho krásný výrok z tiskovky:
"Čo sa nepodarí mi, zachráni Svobodova famozná muzika, Hesova vynikajúca choreografia a výkony celého súboru" :-)
 
Myslím, že jsem zažila krásné, zajímavé a neopakovatelné představení.
K muzikálu vyšlo stejnojmenné CD, teď při psaní této stránky je nostalgicky poslouchám a přemýšlím, kdy se mi zase podaří muzikál navštívit.
Lístky jsou vyprodány tři měsíce dopředu, ale myslím si, že u cestovek se koupit dají, mnohdy i s dopravou.
 
Dementi: Podle ohlasů na můj článek, jsem byla k moři krutě nespravedlivá. Z vyšších řad bylo opravdu působivé a i jeho barva symbolicky doplňovala děj.