Předvánoční koncert v Bráníku

Dana doprovázel "náš" orchestr pod vedením Martina Kumžáka: Jiří Březík (kytara a vokály), Pavel Rytmus Plánka (bicí), Martin Rada (klávesy), šéf kapely trůnil u klavíru.

Co nám všechno zazpívali a zahráli?
 
Dan nám přednesl průřez svým popovým repertoárem.
Začal písní Déšť, vůz a pláč. Dodatečně jsem si uvědomila, jak jsem si vždycky říkala, že jej jednou musím vyfotit v úvodu této písně v póze se skloněnou hlavou se závojem vlasů...
Následovala Hádanka s tajenkou, Říjen, Města, Ty se mnou jsi dál.
 

"Och", tiše jsme vydechli, když začal zpívat Tam ve hvězdách z muzikálu Les Miserables.
Potom se na chvíli sólového zpěvu ujal Jirka a zazpíval svou skladbu Co je to štěstí a protestsong V době. Také nám povykládal vtip o japonském studentovi.
Dan pak pokračoval skladbami Pohřeb, Tears in Heaven, Mít kam jít, Pár jmen, Cesty, You are so beautiful, Ten právě příchozí, ...
Pak nás rozesmutnil sdělením, že je to pro dnešek všechno. Vytleskali jsme si tradiční přídavek Ráj.
A přesto, že nás Dan už vyháněl domů slovy i gesty, tak jsme se nedali. Jirka si sedl ke klavíru s výrokem, že prý na klavír neumí a jestli to dopadne špatně, je to naše vina, a zahrál (pěkně) a Dan zazpíval Doteky tvých řas. Byla to krásná tečka, teď už bohužel definitivní.
 

Dan dostal náruč krásných kytek všech barev a velikostí.
Po koncertě jsme s dalšími návštěvníky na něj čekali na chodbě. Byla tam starší paní na vozíčku. Když Dan přišel, moc si jej pochvalovala, jeho zpěv i charisma. Říkala, že nikdy nikam nechodí a na JEHO koncert se nechala dovézt, a přála mu vše pěkné. Dan byl potěšen a dojat a my všichni kolem také.
 
Následovaly krátké audience, autogramy, focení, přání všeho nejlepšího k blížícímu se svátku, dárek od Fanclubu, vzájemná přání hezkých Vánoc a štěstí a zdraví v Novém roce.
A také přání hezké dovolené, při kterém si nikdo neodpustil nabádání, aby Dan na sebe dával víc pozor ("Žádný vejšky! Žádný hloubky...!"). Měl z toho legraci. Smál se a myslel si své, už to určitě někde slyšel! A s odzbrojujícím výrazem tvrdil "Ale my na sebe dáváme pozor!" ("Chichi. To jsme viděli!").
 
Pak už jsme Dana propustili, aby se mohl zbytek večera věnovat svým přátelům a blízkým.
Chvilku do odjezdu našeho dostavníku jsme ještě poseděli v atmosféře divadelního klubu, pohovořili s hudebníky a potom definitivně domů.
Domů s vyhlídkou na další pěkný koncert, případně představení Bídníků nebo Excaliburu s Danem.