Božská komedie aneb Poslední hostina bohů

Reportáž asi začnu nepatřičně.
Mrzí mne, že o našich špičkových osobnostech, které dělají čest celému našenu malému národu, jsme dennodenně zaplavováni  nevybíravýn způsobem "zaručenými" průběžnými informacemi z jejich privátního života, které vymýšlejí za honoráře rádobynovináři ve spolupráci s mentálně narušenými lidmi.
Mrzí mne, že o  projektech, výkonech, a úspěších našich umělců a kulturním dění se už ale až tak nepíše. To aby se člověk těžce pídil.
Mrzí mne ale také to, že si uvědomuji, že noviny, kde je na titulní stránce vylíčeno nádherné a zajímavé divadelní představení, málo koho zlákaji ke koupi těchto novin.
Mrzí mne, že mohu vyjmenovat jen pár publicistů či mediálních agentur, kteří dělají čest svému řemeslu - řemeslu, které obnáší co nejvíc objektivně informovat své čtenáře. Jsou na vymření. Ale ti druzí jsou bohužel lépe placení. A netýká se to jen šoubysnysu.
Co jsme to za lidi, když dovolíme takovým médiím přepokládat, si raději koupíme bulvární plátek než lístek do Státní opery?

Takže. O chystaném uvedení moderní opery Martina Kumžáka, jsme se dozvěděli takřka na poslední chvíli - z agenturního programu programu Dana Hůlky. Naštěstí.

Projekt nás zaujal a sledovali jsme aspoň poslední přípravy a velmi jsme se těšili. Zvědavost a nedostatek informací nás dohnaly k tomu, že jsme vyzpovídali přímo autora díla.
S Dantovou Božskou komedií má dílo jen společný název. Mottem je myšlenka, že ať si jakékoliv náboženství říká, co chce, spasit nás může jen láska a osobní zodpovědnost každého z nás.
 
Autorem námětu a hudby je Martin Kumžák (nádherná muzika), libreto napsal Lubomír Holzer.
Režie se ujal Jiří Gogela, scénu vytvořil Ondřej Eremiáš, kostýmy Jan Uličný.
(Na kostýmy jsme byli zvlášť zvědaví, protože jsme o nich měli jen mlhavé informace. Představovali jsme si v naší bujné fantazii ledacos:).) Prostě jsme se těšili, prožívali alespoň virtuálně poslední předpremiérové dny s tvůrci a drželi všem palce. 
A den D konečně nadešel. 3. února 2002.
Naši zvědavost ohledně kostýmů se nám konečně podařilo uspokojit a to dokonce již před představením - v Zahradě v opeře. Dan již byl v kostýmu. Všichni, kteří ho tam spatřili, nabyli nezávisle na sobě dojmu, že Apollon bude autorem libreta ztvárněn jako čerstvý ženich:)
Představení bylo krásné - hudba i myšlenka, kterou se autoři i učinkující, každý svými prostředky, kterými vládne, pokusili sdělit okolnímu světu. U tohoto díla se sešli skvělí umělci a bylo to znát i jejich souhra a  přeneslo se to i na diváky-posluchače.
A proč nám představení mluvilo z duše a současně zpytovalo naše svědomí? Na to si odpovězme sami. Nechci popisovat své niterní a možná subjektivní pocity, které ve mně stále doznívají, možná to ani neumím, raději zaměřím na věcné info, jež je psáno v programu.
 

Všichni účinkující byli vynikající - vím, že to někomu může znít jako fráze, ale jen ten, kdo na představení byl, mi může dát za pravdu (anebo oponovat).
 
Představení předčilo naše očekávání. Přála bych si, aby se dočkalo repríz.
Uvidíme...