Nejvyšší purkrabství pražského hradu/Vzpomínání 12.9.2010

12.9.2010 - Nejvyšší purkrabství Pražského hradu
Dnes mám trochu rozlítaný den. Ráno jsem v práci. Nejsem jediná, kdo pracuje od rána. Daniel je hostem Václava Žmolíka v pořadu Dnešní host na stanici Radiožurnál.
Skoro hodinové povídání.

Je skoro poledne. Je na čase vyrazit do Golčova Jeníkova, dál pokračuji vlakem do Prahy.
Mám čas, tak se toulám v zahradách. V jezírku se odráží sluneční paprsky, bludiště zelených keřů, bílí pávi, cestičky vysypané pískem. Je tu krásný klid.
Dorazila Ála. Je na čase opustit rajské zahrady a vydat se vzhůru na hrad.
Na chvíli jsme se stavili ve Svatováclavské vinici, je tu krásný výhled na Prahu.
Pokračujeme dál. Přes mříž uloupím pár fotografií ze zkoušky.
Před koncertem posedíme ještě v kavárně a je na čase se převléknout.
Z toalet se ozývají podezřelé zvuky. To se Daniel s Radkem rozezpívávají.
Začíná koncert.

Účinkující:
Daniel Hůlka, Jiří Škorpík, Pavel Plánka, Athina Langoská, Andrea Fabiánková, Jaromír Holub, Dušan Kollár... za doprovodu skupiny Rhythm Orchestr.

PROGRAM

Neptej se proč jdu ti sbohem dát
Hádanka s tajenkou
Pár jmen
Sníh
Ráj
Vím, že jsi se mnou
Pohřeb

Jiří Škorpík: Havrani na sněhu (muzikál Kudy kam)

Gabriel
Déšť, vůz a pláč
Za to nemohou andělé
Města
Když vchází soumrak
Můžem se vznést

Nová písnička: Tulák
Láskou svět spoutej
Modlitba, pro příští tisíciletí

Přídavek:
Města
Láskou svět spoutej



Původně měli být na závěr koncertu vypuštěny k obloze létající lampiony štěstí s přáníčky, ale z bezpečnostních důvodů tato část byla vynechána. Ono vejít do historie, jako zpěvák, který společně se svými fanoušky podpálil Pražský hrad a centrum hlavního města (záleželo by na směru větru), není zrovna potěšující. Místo toho přišlo milé pozvání na něco mnohem příjemnějšího. Horká čokoláda. Škoda, že poslední vlak jel už za 40 minut. S horkou čokoládou se to špatně utíká po Starých schodech, kolem Staroměstské radnice, Stavovského divadla na Hlavní nádraží. Opravdu na poslední chvíli. Za 10 minut se už řítí vlak do tunelu a já rychle vyřizuji telefonicky vzkaz, než ztratím signál.

Je půlnoc a už jsem doma. Zítra se všichni vrátí z dovolených a v práci začne blázinec. Mohu se usmívat, protože jsem tenhle týden dobila baterie dobré nálady na maximum.
Děkuji Danieli.

P.S. Možná, že by nebylo marné, na Vánočním koncertě, nechat vyplout loďky ze skořápek ořechů, nesoucích tajná přání, v kádi pro kapry. Tak trošičku to k Vánocům patří.

Text: © Jana Blažková

Zpět na úvodní stránku