|
4.9.2010 Koncert Martina Rady a Daniela Hůlky v Chanovicích.
Ráno na Vysočině začalo pěknou průtrží mračen. Ještě o půl osmé se malý potůček hnědé vody valil vstříc mříži kanalizace. O jednu starost méně. Alespoň nemusím s autem do myčky.
Po osmé hodině není po dešti ani památky. Vyrážím za novým dobrodružstvím, vstříc neznámu. Na mapě je to kousek, ve skutečnosti mě čeká 200 km dosud nepoznaného terénu. Můj dnešní cíl leží jihozápadně od nás a jmenuje se Chanovice. Ne na všech mapách ho najdete, ale na těch podrobnějších ho hledejte mezi Kasejovicemi a Velkým Borem.
Původně vyrážíme 3, ale bráchu vyhodíme v Golčově Jeníkově a pokračujeme už jen já a můj navigátor.
Golčův Jeníkov: kromě toho, že jsme vysadili brášku u vlaku, nabíráme zásobu vody na dlouhou cestu. Po silnici 130 se dostaneme do Leštiny u Světlé. Pokračujeme až do Ledče nad Sázavou. Projíždíme pod skalou, na níž trůní hrad, pod kamenným hradním mostem se protáhne železný had kolejí a dole hučí Sázava na splavu. Město opouštíme vzhůru do kopce po silnici 150 a míříme do Lokte. Přejíždíme vodní nádrž Švihov (Želivka), která zásobuje pitnou vodou nejenom Prahu, ale teče z kohoutku i u nás doma.
Čechtice, tady si uděláme malou zastávku na svačinu. Po silnici upalují motorkáři. Jednotlivě i ve skupinkách. Od nejstarších veteránů, přes nadupané a žhavé silniční motorky až po rozvážně plující choppery. Příští týden se koná European Bike Week na Faaker See, tak to vypadá jako malá přehlídka účastníků. Po půl hodině pokračujeme přes Čáslavsko na Načeradec. Objížďka směrem na Kondrac nás vede kol-kolem rozhledny Velký Blaník a vrací nás na původní trasu do Louňovic (tyhle mají v názvu ještě dodatek pod Blaníkem). Někde uprostřed lesů v serpentinách jsem si vzpomněla na slova mého učitele autoškoly: "Vidíš tam ? Nevidíš ! Tak se tam nežeň !!!", to ve chvíli, kdy se za zatáčkou vyloupl osobní vůz v mém jízdním pruhu. Zas jeden, co nevydržel s nervy a začal předjíždět v nepřehledném úseku. Takové miluju. Jejich specialitou je předjíždění těsně před vrcholem kopce. Raději dám nohu z plynu a řeknu si: "Jen jeď, když tak moc pospícháš vstříc svému konci". Kdybych byla potvora, tak podřadím na trojku a řádně na to šlápnu a to si pište, že stopětka se stodvacítkovým motorem, řádně vyladěná po výměně převodovky by byla při předjížděním do kopce tvrdým oříškem, ale co s tím kamionem v protisměru, co tam za tím vrcholem čeká ?
Přes Jankov do Votice, dál po silnice 121 do Prčic. Pardon, správně do Prčice. Teď už vím, že když mě někdo pošle do Pr...e, tak mě vlastně nepřeje nic zlého, jen mě posílá do obce, kde mají hezký hostinec v zatáčce a jmenuje se
V Prčicích. Sedlec-Prčice necháváme za sebou a míříme do Milevska. U benzinky si dáme kávu a přes střechy domů na nás vykukují dvě věže milevského kláštera. Tady měl Daniel s Martinem Radou koncert 29.4.2007.
Konečně slušná silnice a vydáváme se ke Zvíkovskému podhradí. Nejdřív přejíždíme Vltavu a o pár kilometrů dál Otavu. Na mostě stojí skupinka lidí a dívají se dolů. Zase další skokan, vrhající se do náručí bezedné hloubky. Hezký den na Bungee jumping, začalo svítit sluníčko. Před Miroticemi vjíždím na silnici číslo 4, která vede z Prahy přes Mníšek pod Brdy, Strakonice, Vimperk až na hranice s Rakouskem a dál...
U Třebkova odbočujeme na silnici číslo 20, směr Blatná, Lnáře a Kasejovice. Vlevo na Polánku, Řesanice, Novou Ves. Silnička je tak úzká, že by to dvě auta měla dost potíží s vyhýbáním. Rychlost snižuji na maximálně 40 km a táhnu se jak šnek. Za Novou Vsí najíždím na novou silnici, kterou marně hledám na mapách. To se to jede. Jé,je. Málem jsem přehlédla odbočku na Chanovice. Po pravé ruce míjíme Skanzen-exteriérovou, volně přístupnou expozici šesti transferových rekonstruovaných památek lidové architektury (roubená kolna, špýchar, stodola, obytná chalupa, sušárna ovoce a předzahrádka) a jednoho objektu ve výstavbě (špýchar). A už jsme u zámku, míjíme ho a auto zaparkujeme až u fotbalového hřiště, s nádherným výhledem k modravému pásu hor na jihu.
Vracíme se pěšky na zámek. Zatím je moře času. Pořadatelé umisťují židle a lavičky pro posluchače, klavír už je také na místě.
Je čas na malou procházku po okolí.
Vyrážíme po zelené. Naučná stezka nás vede kolem fotbalového hřiště dál do lesa. Celý okruh i se zastávkou na
rozhledně na Chlumu měří kolem 2 kilometrů. Z lesa se vyloupneme hned vedle skanzenu. Až sem je z nádvoří hradu slyšet známý hlas. Ráj, nádherný ráj....
Daniel, trápen nachlazením, které se snažil přemoci Jitrocelovým sirupem. Dopoledne se stihl zúčastnit zahájení divadelní sezony divadel Broadway a Hybernia v Průhonicích a teď už je také tu. Právě probíhá zkouška na odpolední koncert.
Povedlo se mi ulovit pár fotografií ze zkoušky, než mě zpozorovala jedna z pořadatelek a vykázala mě mimo areál nádvoří.
Je čas se převléknout. Zpátky k autu, hodím na sebe místo kraťasů sukni, vyměním sportovní obuv za společenskou a už spěcháme zámeckým parkem, malou brankou ve zdi na nádvoří. Ještě u stolečku před branou koupit dvě vstupenky a koncert může začít.
ROGRAM:
Martin Rada / Daniel Hůlka
Antonín Dvořák - Biblické písně
Oblak a mrákota
Skrýš má a pavéza má
Hospodin jest můj pastýř
Pozdvihuj očí svých k horám
Bože, Bože píseň novou
Martin Rada
Sergej Rachmaninov - Preludium g moll
Martin Rada / Daniel Hůlka
Pár jmen
Déšť, vůz a pláč
Hádanka s tajenkou
Hvězdy
Doteky tvých řas
Draculův monolog
Nespravedlivý Bůh
Na závěr:
Ten právě příchozí
Děkovačka.
Přídavek:
Ráj
Po koncertu se vytvořila u pódia dlouhá fronta. Podpis, fotografie....
Všichni chtěli Daniela. Nemám ráda fronty, tak jsem si odlapila Martina Radu. Jeho autogram ještě nemám.
Zatím co se Daniel pilně podepisoval, vyzkoušela jsem si akustiku jedné z budov. Místní tělocvična. Kat Mydlář (Já jsem včera stál, šťastný víc, než král, za láskou jsem spěchal, láskou vzdálenou...) se tu krásně rozléhal. Pokud by nebylo příznivé počasí, tak tahle místnost by byla pro koncert jako stvořená.
Všichni už odešli, je na čase, vydat se na zpáteční cestu.
Černou nocí, neproniknutelnou tmou, ze které reflektory vykrojí jen malou část a poutníkovi ukážou kudy dál. Dodnes netuším, jak jsem projela Písek a Tábor, ale šťastně jsem se k půlnoci dokodrcala domů.
Tak zas někdy příště.
|