plna bolu hořce lkala,
když pněl v mukách její Syn.
Duši žalem rozechvělou,
hořem velkým naplněnou,
zranil meč až do hlubin.
Ó, jak smutna, usoužena
byla žena vyvolená,
Matka Syna Božího.
Ó, jak bledla, jak se chvěla
svatá Máti, když ho zřela
v mukách kříže pnícího.
Kdož by za svůj pláč se styděl,
kdyby Matku Páně viděl
takým hořem sklíčenou?
Kdož by prostým zůstal bolu
milou Máti vida spolu
s božským Synem ztrápenou?
Pro hřích mnohý svého lidu
vidí Krista snášet bídu,
bičování, hanby žal.
Vidí sladkou radost svoji,
jak tu v smrti teskném boji
ducha svého Otci vzdal.
Matko Páně, lásky zdroji,
nechať cítím bolest tvoji,
s tebou nesu těžký žal.
Dej, ať srdce láskou plane,
Krista ctíti neustále
milosti své by mně přál.
Svaté rány těla jeho
v mukách na kříž rozpjatého
vtiskni mocně v duši mou.
Nechať strasti tvého Syna,
jimiž smyta naše vina,
sd1ím s myslí upřímnou.
Dej mi s tebou zbožně lkáti,
zmučeného litovati
v žití každé hodině.
S tebou podle kříže dlíti,
s tebou v slzách sdružen býti,
žádám sobě jediné.
Panno nad vše panny slavná
i v svém hoři přepůvabná,
dej, bych s tebou zbožně lkal.
V duši své bych odevzdaně
nesl smrt a muky Páně,
rány jeho rozjímal.
Zraněn mukou Syna tvého,
af jsem láskou kříže jeho,
krví jeho opojen.
Plameny mne nezachvátí,
když ty při mně budeš státi
v posledního soudu den.
Kriste, až můj život zhasne,
pro svou matku v říši jasné
zdob mě palmou vítěznou.
Až v hrob klesne schrána těla,
dej, by duše vjíti směla
v ráje slávu nadhvězdnou. Amen.
juxta crucem lacrimosa,
dum pendebat Filius.
Cujus animan gementem,
contristam et dolentem,
pertranivit gladius.
O quam tristis et afficta
fuit illa benedicta
Mater Unigeniti!
Quae maerebat et dolebat
pia Mater, dum videbat
Nati poenas incliti.
Quis est homo, qui non fleret
Matrem Christi si videret
in tanto supplicio?
Quis non posset contristari
Christi Matrem contemplari
dolentem cum Filio?
Pro peccatis suae gentis
vidit Jesum in tormentis
et flagellis subditum.
Vidit suum dulcem Natum
moriendo desolatum
dum emisit spiritum.
Eia Mater, fons amoris,
me sentire vim doloris,
fac, ut tecum lugeam.
Fac, ut ardeat cor meum
in amando Christum Deum
ut sibi compleceam.
Sancta Mater, istud agas
crucifixi fige plagas,
cordi meo valide.
Tui Nati vulnerati,
tam dignati pro me pati,
poenas mecum divide.
Fac me tecum pie flere
crucifixo condolere
donec ego vixero.
Juxta crucem tecum stare,
et me tibi sociare
in planctu desidero.
Virgo virginum praeclara
mihi jam non sis amara:
fac me tecum plangere.
Fac, ut portem Christi mortem
passionis fac consortem
et plagas recolere.
Fac me plagis vulnerari,
fac me cruce inebriari
et cruore Filii.
Flammis ne urar accensus,
per Te, Virgo, sim defensus
in die judicii.
Christe, cum sit hinc exire
de per Matrem me ventire
ad palmam victoriae.
Quando corpus morietur
fac, ut animae donetur
paradiasi gloria. Amen.