Poprvé promluvil o dítěti

Daniel Hůlka prochází poslední dobou spoustou změn. Po dvou měsících se vrátil z Thajska, změnil image, stihl dát dohromady novou desku, která co nevidět vyjde, a k tomu všemu se rozhodl pokořit nejvyšší horu světa.
 
Dane, jste silný muž, ale teď jste měl chřipku. Co to, že Vás přemohl bacil?
Nedávno jsem se vrátil z Thajska, kde i v moři bylo okolo 30 stupňů, takže moje tělo si přivyklo na trošku jiné klima. Když jsem přiletěl zpátky, byl to docela šok. Zima, sníh a mráz prostě udělaly své. Naštěstí se z toho už dostávám, takže se opět snažím skočit rovnýma nohama do pracovního procesu.
 
To mě zajímá - vydáváte novou desku. O čem to bude? Proslýchá se, že Hůlka se mění…
To je fakt. Už delší dobu jsme s mým kamarádem Michalem Pavlíčkem něco vymýšleli. Ten tu desku nejenom produkuje, ale taky se na ní podepsal autorsky. Texty padly do rukou dalšímu bezva člověku a tím je Jan Sahara Hedl. To jsou lidé z úplně jiného hudebního odvětví, takže je jasné, že jdu trošku někam jinam.
 
Že by návrat ke klasice?
Ne tak docela. Je těžké tu moji novou muziku někam zařadit. Michal Pavlíček jednou řekl, že je to tzv. psychedelickej pop, ale pod tím si bohužel ani já nedokážu nic představit. Takže bych to spíš nechal na každém posluchači, ať si tu hudbu zařadí, kam on sám uzná za vhodné.
 
Můžeme se těšit na nějaké překvapení?
Chtěli jsme album trochu oživit a jedna z písniček byla jako šitá na to, udělat z ní duet. Dlouho jsme přemýšleli, koho oslovit, a nakonec padlo rozhodnutí na moji dlouholetou kamarádku, Lucku Bílou. ta s tím souhlasila a myslím, že velmi pěkný hudební kousek je na světě.
 
A chystá se v rámci desky nějaká šňůra?
Určitě, ale teď ještě ne. Deska vyjde během dubna, pak tomu necháme trošku čas a myslím, že tak na podzim bychom mohli něco většího podniknout. Navíc zrovna dáváme dohromady novou kapelu a sháníme ještě nějaké vokalisty, takže to všechno budem stíhat tak tak.
 
Vystupujete v muzikálech - kdysi Dracula, teď Excalibur, Bídníci… baví Vás to ještě vůbec? Nepřipadáte si, jako byste chodil někam do fabriky?
(smích) No, já naštěstí dělám v muzikálech, které se mi líbí a hlavně mě baví. Tahle práce je zkrátka splnění mého velkého snu. Někteří mí kolegové tenhle problém většinou mají. Ale to, že bych do divadla vzal píchačky a chodil tam jako do Kolbenky, já ještě nepociťuji.
 
Proč jste vůbec přesedlal z klasiky na popík? Chtěl jste být slavný?
Já jsem nikdy nepřesedlal, já v podstatě u klasiky zůstávám pořád. Malá změna nastala jenom v roce 1995, kdy jsem udělal konkurz na Draculu. To jsem hrál až 40 představení měsíčně a nic jiného jsem prostě nestíhal. Ale jakmile tohle opadlo, tak jsem se zase ke klasice vrátil. Dnes už se to snažím rozvrhovat tak, abych dělal obojí. Teď třeba zpívám Dona Giovanniho a chystáme něco i v Národním divadle. Ale to je zatím překvapení.
 
Chodíte Vy sám na koncerty? Kdo Vás posledně zaujal?
Chodím a velmi rád. Přiznám se, že dokonce navštěvuji koncerty většiny svých kolegů. Ale pokud bych měl balancovat nad tím, který koncert se mi nejvíc vryl do paměti, pak to byl určitě Sting, když byl v Praze, a taky Tom Jones, který mě dostal nejenom tím, jak ve svých pětašedesáti skvěle vypadá, ale hlavně dokonalým a okouzlujícím hlasem. Je to podle mě nejlepší zpěvák na světě.
 
Dane, proč pořád jezdíte do Thajska?
Thajsko je ráj na zemi. Thajky to už jenom dokreslují, pochopitelně. Byl jsem tam zatím jenom třikrát, ale určitě se tam ještě podívám. Jezdíme tam vždycky minimálně dva. Letos to bylo skvělé, protože jsme tam byli skoro dva měsíce, spali jsme na pláži ve stanu, chodili do míst, kam se člověk jen tak nedostane, a taky jsme se samozřejmě potápěli. Já jsem to vzal zatím nejvíc do 40 metrů pod hladinu a musím přiznat, že je to opravdová nádhera.
 
A proč jezdíte s kamarády a ne s vlastní ženou Libuškou Haraštovou?
Není to tím, že bych ji s sebou nechtěl brát, ale většinou buď lezeme po horách nebo jezdíme do míst, kde není příliš bezpečno. Nechci tím samozřejmě ženy podceňovat, některé jsou zdatnější než deset chlapů dohromady, ale už z principu bych se o svou ženu prostě bál. Do Thajska to problém není, ale třeba do Himalájí bych ji s sebou nevzal ani omylem.
 
A co v Himalájích?
Chystáme s kamarády expedici a do pěti let hodláme pokořit Mount Everest. A není to žádná legrace. Chce to spoustu příprav. Letos bychom měli dosáhnout 7000 metrů, tak uvidíme. Musím se dokonce naučit základy horolezení, což pro člověka, který má strach z výšek, není žádná legrace. Já jsem totiž "chodič po horách", nejsem "lezec".
 
Když už jsme zmínili Vaši ženu - jak se vede v manželství?
Tohle je téma, na které se nebavím, divím se, že se ještě vůbec ptáte. Naučil jsem se odlišovat práci a soukromí a jedno nechci zatahovat do druhého. Myslím si, že mám právo udržet si svoje soukromí v tajnosti a takovéto rozebírání vztahů v novinách prostě nemám rád.
 
To beru, ale mohl byste alespoň něco… Tak bude Hůlka mladší nebo ne?
(hlasitě se směje) No, popravdě, potomka zatím ještě neplánuji. Není to tím, že bych nechtěl, ale mám před sebou ještě spoustu práce a taky hodně cestování. takže myslím, že na děti mám ještě chvíli čas.
 
Pojďme zpátky k cestování. Prý byste moc rád do Tibetu…
To je pravda, ale zatím mi to nějak nevyšlo. Kdysi jsem totiž prohlásil, že Číňani okupují Tibet a že je to vůbec jedna z nejhorších okupací, která kdy byla. Takže jsem nedostal vízum. Ale nechápu, proč bych měl svůj názor tajit. Žiju ve svobodné zemi a vůbec by mě nenapadlo, že najednou budu brán jako nepřítel čínské komunistické strany, což mi do papírů zapsali jako důvod nevpuštění do země. Já sice jsem nepřítel, a to každé komunistické strany, ale nechápu, proč by mi to mělo bránit v procestování jedné z nejkrásnějších zemí.
 
Lákají Vás jenom tyhle dálky, nebo rád zajedete i někam na chatičku?
Přiznám se, že chatu nemám. Žiju v Jevanech, až na samém konci, skoro v lese, takže relaxuji tam a nic jiného nepotřebuji. Na dojíždění do Prahy jsem si už zvykl. A navíc do budoucna plánuji domeček v Krkonoších. Miluji hory a tohle místo je pro mne naprosto ideální.
 
Dane, co Vás vedlo k tomu, že jste si nechal odbarvit vlasy?
Přišlo mi to jako dobrý fór. Když jsem přijel z Thajska, tak jsem chtěl nějak překvapit kolegy v divadle. A aby toho nebylo málo, tak jsem si nechal odbarvit na blond i vousy a ještě jsem si k tomu koupil zelené kontaktní čočky. Dobrá recese. Chtěl jsem to pak dát pryč, ale začali za mnou postupně chodit kamarádi a říkali, že je to dobrý, ať to tak nechám. Tak to zůstalo.
 
Ale proč na blond, červená by Vám šla lépe k pleti...
Nejsem pankáč a nikdy jsem nebyl. Ale kdoví, co ještě přijde...
 
Chcete tím říct, že budou následovat další kosmetické úpravy na Vašem těle? Kde?
Zatím přemýšlím jenom o nějakém dalším tetování, ale ještě nejsem zcela rozhodnutý. Musím vybrat to správné místo na těle a také ten správný ornament.
 
Prý si rád dáte cigaretku, nevadí Vám kouř na hlasivky?
Jednak nejsem tenor a jednak si myslím, že je to pomluva. Někteří mí kolegové si dokonce před představením schválně zapálí, protože se jim potom lépe zpívá. Myslím, že je to všechno velmi individuální. Já třeba před představením nikdy nejím oříšky.
 
A to má svůj důvod?
Nevím. Kdysi mně někdo řekl, že to není dobré. A navíc potom při zpívání alespoň tolik neprskám.
 
A když už jsme u toho kouření - co takhle marihuana?
Já už jsem mnohokrát prohlásil, že proti kouření marihuany nic nemám. A navíc zastávám názor, že "tráva" je daleko menší zlo než alkohol. A když se zeptáte člověka, který si už dal jointa a zkusil se opít, tak vám potvrdí, že po pití měl kocovinu a bylo mu špatně, ale po "marjánce" byl naprosto v pohodě.
 
Takže jste propagátor marihuany?
To je těžká otázka. Jsem - nejsem. Já nikomu nic nevnucuji. Neříkám, že marihuana je špatná nebo dobrá. Je na každém, jak se rozhodne, ale jsem přesvědčený, že zákon, který tohle kouření zakazuje, je naprosto nesmyslný a zbytečný. Alkohol je daleko horší. Je to prostě taková společensky povolená droga.
 
A co Vaše koníčky? Slyšela jsem, že máte moc rád motorky…
To je pravda. Mám dokonce svůj vlastní stroj. Je to Honda X11 a je to velmi rychlý býček. Maximální rychlostí jsem s ní ještě nejel, ale přiznám se, že jsem testoval, co to dá, na hradecké D11 a tam mi ručička tachometru ukázala 265 km/h.
 
Máte nějaké životní motto?
Mám jedno, které se snažím dodržovat, a myslím, že mi to zatím funguje. "Snažím se chovat tak, abych se kdykoliv mohl ohlédnout zpátky a nestydět se za to."