Cestování je úžasný objev

Čím je pro vás cestování?

Kromě zpívání je pro mě cestování ta nejúžasnější věc, kterou jsem objevil. Přínosem jsou jednak zážitky, ale hlavně to, co se člověk naučí, jaké věci pozná a co mu to dělá s hlavou, s myšlením. Poznatky , které vám dají cesty, doma prostě nikdy nezískáte. Když člověk jede navíc do nějakého extrémního prostředí, vyvolává to v něm úplně jiné myšlenkové pcohody. Mě cestování strašně ovlivnilo. Ve všem.

Jak dopadly vaše plány s cestou do Tibetu?

Nedostal jsem čínské vízum, a tak jsem mu byl nejblíž v Himaláji v Indii. Zatím pro mě zůstává dál vysněnou zemí, určitě se budu pokoušet jet tam znovu. Ale už samotný Himaláj je fascinující.

Dokázal byste říct, čím vás Himaláj obohatil?

Je to úžasní příroda, fantastický lidi, úplně jiný svět, jiné myšlení. Člověk, když tam je, se tomu sanozřejmě musí přizpůsobit. Řeší tam potom takové problémy, jestli najde vodu nebo nenajde, jestli bude mít co jíst nebo nebude, jestli se bude mít kde vyspat nebo ne. Protože ten druhý případ může znamenat smrt, tak se vám potom většina problémů, které tady řešíme, tak se vám potom většina problémů. které řešíme my tady v naší civilizované společnosti, jeví jako směšná, malicherná.

O Tibetu jste se zmínil jako o vysněné zemi. Co vás tam tolik láká ?

Chtěl bych to tam poznat. Láká mě samozřejmě znovu Himaláj, ale hlavně také lidi, jejich myšlení, kultura, život. Nechci tam jet proto, že bych se chtěl stát budhistou, ale budhismus je náboženství, které je mi hodně blízké. V Tibetu lidé žijou v útlaku. Myslím si - na základě zkušenosti s věřícími za dob totality - že ten útisk hodně vyselektuje a vybrousí věci náboženské.

Přeneseme se na jiný kontinent, Ameriku...

Na cestu do Střední Ameriky jsem měl necelé dva měsíce, takže jsme byl jen v Mexiku, na Kubě a v Guatemale. Z těchto zemí mi naprosto učarovala Guatemala, nádherná země, příjemný lidi. Dostal jsme se tam do oblasti Tikal, kde jsou nejzachovalejší mayské pyramidy, které vůbec existují. Jsou uprostřed džungle, je to magické místo, ma které moc rád vzpomínám.

Koho si vybíráte jako doprovod na své cesty?

Mám okruh kamarádů, kteří jsou stejně nadšení pro cestování jako já. V himaláji nás bylo osm Čechů a jeden Izraelec, který se k nám po cestě pčipojil. To bylo opravdu dlouho plánovaná výprava, protože vydat se do Himaláje bez přípravy ani nejde. Jinak se nám ale málokdy podaří, že bychom jeli všichni společně. Časově a pracovně to jednoduše neskloubíme.

Nepřekvapila vás někdy fauna svým nečekaným zásahem ?

Když člověk někde je, tak tu faunu zase tak exoticky nevnímá. V Indii si zvykne na to, že jsou tam stovky opic i ve městech a zjistí, že se hodně mýlil, když si myslel, že opice je je úžasně milý zvíře. Jsou to zlodějky. Někde hodně na severu Indie jsme bydleli ve městě, které je těmi opicemi doslova sužovaný. Stohlavá stáda útočí na hotely, a když chcete vyvětrat pokoj, musíte stát u okna, protže tam jinak vlezou a všechno zničí nebo odnesou. Připadá vám to ale přirozené, prostě ta určitá fauna vždycky k určitým místům patří. U nás se taky nedivím, když potkám srnku.

Jaké zkušenosti máte se stravováním na cestách?

Nejlepší jídlo, jaké jsem v životě jedl, bylo určitě v Thajsku. Samozřejmě to také asi není všude. V Thajsku jsem byl jen na ostrovech. Ve vnitrozemí to prý s jídlem tak valné není. Z kuchyně miluju všechny mořské živočichy a tam je všechno čerstvé, levné a výáborně upravené. V severní Indii mi moc nechutnalo. Skoro všude se tam jí tzv. dalbat, to je jídlo z rýže a nějakých luštěnin. Poprvé to člověku docela chutná, ale když to jí měsíc, tak už to nemůže ani vidět. Jeden můj kamarád se právě vrátil z Ghany a říká, že ještě nikdy nehladověl jako tam. Ve vnitrozemí je obrovské sucho a lidé tam opravdu nemají co jíst.

Černý kontinent jste ještě nenavštívil?

To je další z mých restů, ještě jsem tam nebyl. S kamarády jsme zjistili, že když se sejdeme a povídáme si o různých místech, tak nejčastější věta je: Tak tam se taky ještě musím podívat. Jediný způsob, jak to se to dá všechno stihnout, je vycestovat tak aspoň na dva roky. To je teď můj největší životní sen.

V jakém časovém horizontu si myslíte, že tenhle sen uskutečníte?

Minimálně pět let - spíš víc - dřív to asi nepůjde.

Pohybovali jste se hodně ve výškách, co pohled na opačnou stranu? Třeba pod mořskou hladinu?

Právě kvůli potápění jsme byli letos v Thajsku. Potápím se rád. Je to podobné jako s těmi vysokými horami. Člověk si připadá jako na jiné planetě, navíc to je také poměrně nebezpečný sport, protože stačí sebemenši chyba, která vás může stát život. Je to adrenalinová záležitost, ale je to krásný, ocitáte se ve stavu beztíže. Poprvé jsem se letos potápěl do jeskyní, a to je další rozměr, neuvěřitelný, nepopsatelný pocit.

Nevnímáte svou touhu po zvýšeném adrenalinu jako hazardování?

Záleží na tom, jak se na to člověk dívá. Vždycky, když něco takového dělám, snažím se hazard snížit, jak to jde. To znamená připravit se na to, dodržovat určitá pravidla apod. Někdo to hazardování může pokládat za zbytečnost, já pokládám překonání strachu za nejúžasnější zážitek, co člověk může mít. Asi to potřebuju. Rozhodně nejsem z těch nejodvážnějších, spíš naopak. A když se podaří strach překonat, je to velký plus.

V profesní dráze jste si už vyzkoušel Pána démonů, teď v Excaliburu ovládáte celou zemi. Jak se cítíte v takové pozici?

Divadelni moc je samozřejmě pofidérní, ale na tom jevišti si to člověk užije. Teď jsem hodně spokojený, rptože na jedné straně jsem Javertem v Bídnících, což je policista a člověk, který žije podle zákonů a je přesvědčený o tom, že je to tak správně, a na druhé straně hraju ztělesnění toho největšího zla, které existuje, Mordreda v Excaliburu. Toho si jako herec užívám - cokoliv v Mordredovi udělám, není to tak hrozné, aby to do té postavy nepatřilo. V herectví je pro mě nejpřitažlivější právě ta schizofrenie. Na jevišti člověk prožívá pocit moci, ale na druhou stranu ví, že je Dan Hůlka, že není Mordred a že to všechno jen hraje.

A v životě?

Že bych měl nějaké mocenské sklony, to určitě ne.

Jako člověk zcestovalý byste mohl prozradit, kde jsou nejhezčí holky?

Musím říct, že v Thajsku a na Kubě jsem viděl spoustu krásných žen, ale - a to asi tím, že jsem Čech - je podle mě nejvíc hezkých holek u nás.