Blíženec potřebuje změny
Daniel Hůlka

U zpěváka Daniela Hůlky zvítězila změna. Styl, díky kterému získal Českého slavíka, vyměnil za hudbu na pomezí vážné a rocku. Nejen o ní mluví zpěvák, pro něhož se role Monte Crista stala významnou součástí profesního žvota.

„Nejradši vzpomínám na tu partičku, která v Monte Cristovi účinkovala. Bezvadný spolek. V Kongresovém centru, kde jsme hráli, byl největší problém usměrnit herectví a gestikulaci tak, aby pro první řadu, kterou máte metr od sebe, to nebylo moc a pro poslední, vzdálenou padesát metrů, to zase nebylo málo. S tím se musíte vyrovnat. Hrál jsem tam už předtím dost dlouho v Drákulovi, takže mi to pak ani nepřišlo.“

Daniel HůlkaMěl jste jako kluk Dumasova Hraběte Monte Crista rád?

Měl. Pravděpodobně jsem si nejdřív oblíbil filmovou verzi, pak i knížku. Znovu jsem si román přečetl, když jsem se dověděl, že budeme podle něj dělat muzikál. Domnívám se, že Dantes je postava každému sympatická.

Lákavé je na něm i dobrodružství. Máte rád dobrodružství?

Dá se říct, že ano. Mám rád adrenalinové sporty, extrémní cestování. V současné době hodně pracuju, takže nejvíc adrenalinu si užiju na jevišti. Jinak jezdím pořád na motorce, a když mám čas, potápím se, létám v jednomotorovém letadle.

Už máte pilotní průkaz?

Ještě jsem ho nedodělal. Zatím jsem pilot-žák a pořád létám s instruktorem. Je to v mém případě takové trošku jistější. Hlavně létám jednou začas, takže jsem se zatím k sólovému letu nedopracoval. A taky nespěchám. Navíc instruktor je můj velmi dobrý kamarád a je to dvojnásobná zábava. Z adrenalinových věcí mám nejradši extrémní cestování, což v mém případě znamená Himálaj - hory jsou totiž moje láska.

Začal jste o létání: kde si kromě letadla tak nejvíc „zalétáte“? Během koncertu, o představení nebo ve studiu, když natáčíte desku?

Vždycky je to trochu jiné. Když jste ve studiu, máte perfektní poslech ve sluchátkách a nemusíte mít trému, můžete si zkoušet, co chcete, to pak si lze také krásně ulítnout. Na druhou stranu, když jste na jevišti a daří se, je správný kontakt mezi vámi a diváky, tak je to taky krásná lítačka. Každá trošku jiná. A co je lepší? Nevím.

Inscenace Monte Crista skončila s rokem 2002. Která byla vaše poslední muzikálová premiéra?

Excalibur. Byla to naprosto nová zkušenost. Jde o úplně jiný muzikál, než se u nás dělá, nebo alespoň jaký jsem dělal já. Moje role není jenom zpívaná, ale i mluvená, na což jsem se hrozně těšil. Původně jsem chtěl být spíš činoherní herec, ale nakonec se to vyvinulo nějak jinak a do divadla jsem se dostal přes zpívání. Chtěl jsem v divadle být, protože ho miluju. Excalibur byl pro mě příjemná zkušenost hlavně setkáním s režisérem Vladimírem Morávkem, který je přece jen jiný než muzikáloví režiséři.

Šlo o tak odlišný přístup?

Ano. Také o jiný způsob práce. Musím říct, že pokud s ním někdo těžko vychází kvůli jeho náročnosti a nesmiřitelnosti, tak mně vyhovuje, že má jasnou představu a vyžaduje její plnění. Pracovalo se mi s ním velmi dobře. Paradoxně mi poskytl nezvykle velkou hereckou svobodu, přestože herce režíruje do detailu, do posledního pohybu a místa na jevišti. Ale pokud přijdete s vlastním pojetím postavy, tak vás většinou neomezuje. Mám pocit, že poskytuje herci velký prostor k vyjádření jeho osobnosti.

Pokud tomu dobře rozumím, tak vám moc nevadí být jako muzikálový herec manipulován?

Ani jsem to jako manipulaci nebral, jen jako profesionální režisérskou práci a perfekcionismus.

S autorem hudby Michalem Pavlíčkem jste také dokončil desku...

Jmenuje se Dílem já a vyšla začátkem května. Michal Pavlíček ji jednak produkoval, jednak je autorem většiny skladeb. Čtyři skladby složila jeho žačka Míša Poláková. Texty napsal Jan Sahara Hedl. Trvala nám sice hodně dlouho, dělali jsme ji přes dva roky, protože Michal je také velký perfekcionista. Když jsme začínali, odcházel jsem naprosto zničený, unavený, s velkými depresemi, že nic neumím, ale postupně jsem si na jeho velmi náročný způsob práce zvyknul. Zjistil jsem, jak je příjemný a zábavný. Poprvé v životě jsem si nazpívával všechny vokály sám. Vydavatelství nám nechalo hodně volnou ruku, což se dnes málokdy vidí. Mám z té desky obrovskou radost, je to moc dobrá muzika a dobře odvedená práce. Uvidí se, jak na ni budou posluchači reagovat, my máme čisté svědomí.

Jak moc je Dílem já nový Hůlka?

Je to něco úplně jiného. Musíte si cédéčko poslechnout, těžko se popisuje.

Vydal jste desku, budete teď odpočívat?

Do konce června hraju Mordreda v Excaliburu a Bídníky, které považuji také za výborné, ačkoliv je to úplně odlišný styl divadla. Divadelně jsem moc spokojený, protože Bídníci jsou už dnes téměř klasický muzikál, krásné zpívání a Javert je nádherná role. Jsem Blíženec, potřebuju změny, tak mi vyhovuje, když mohu střídat tyhle dvě postavy. V červenci budu hrát ve Stavovském divadle Dona Giovanniho, což je zase něco jiného, další poloha, takže zase naplnění mé „blíženecké“ schizofrenie. Když všechno dobře dopadne, tak bych v srpnu aspoň na chvilku jel na dovolenou do hor, protože pak musím zkoušet s novou kapelou, abych mohl odjet na podzimní koncertní turné.

Helena Herbrychová
Foto: Lenka Hatašová