Hůlkovi zbývá pět let

Daniel Hůlka (35) si loni dal na temeno vytetovat pavouka, i když se mu z pavouků jinak dělá špatně. Zbavil se démonického Drákuly, ostříhal vlasy a obarvil je na blond. Teď chce dokonce riskovat život.
 
Daniel Hůlka Co vám lidi řekli, když jste se ostříhal?

Hodně lidí si myslí, že jsem se musel nechat ostříhat po úrazu, který jsem měl v Guatemale, ale já měl tehdy už hlavu oholenou. A jiní si myslí, že to je cílená imagová změna. Ani jedno není pravda. Dlouhé vlasy jsem nosil 17 let, a tohle vzniklo z touhy po změně. Někde v Asii mě napadlo, že se nechám ostříhat dohola. "Kecáš", říkali kamarádi. Pak jsem o tom asi rok přemýšlel, a když jsme letěli do Střední Ameriky, v Mexico City v hotelu jsem vytáhl strojek a řekl bráchovi, aby mě oholil.
 
A co blond vlasy?
Ty vznikly vlastně jako fór, když jsem se vracel po dvou měsících z Thajska. Říkal jsem si, že by to mohla být sranda přijít do divadla jeden den na blond a druhý den to oholit. Koupil jsem si i zelený čočky a i vousy jsem měl obarvený. Pak za mnou přišlo dost lidí, že se jim to líbí. Takže z původní recese jsem tu změnu na čas nechal.
 
Máte pavouka na svetru, ale na hlavě už není vidět. Bylo to tetování henou?
Je tam, ale není pod vlasama tolik vidět. Nemám rád henu, ta je dobrá tak pro holky. Když chce chlap mít na sobě něco namalovaný, tak by si měl za tím stát.
 
Jak často si hlavu barvíte ?
Zatím jsem se neodhodlal barvit si to sám, protože je to dost chemie a já bych se bál, že si něco udělám. Chodím do kadeřnictví každý týden. Nechci to na pořád, jenom na chvíli. Je to změna a aspoň se něco děje.
 
Máte tetování ještě jinde na těle?
Jenom na hlavě. Zatím.
 
Vydáváte nové album Dílem já, čím se liší od těch minulých?
Přineslo mi setkání s novými lidmi - v první řadě s Michalem Pavlíčkem, Saharou a Míšou Polákovou. To je mladá holka. se kterou jsme na stejné vlně, děláme ve stejném divadle.
 
Na desce jste pracovali dva roky, není to nějak dlouho?
Myslím, že když člověk dělá desku, tak by si měl dát záležet. Je to trvalá výpověď o jeho osobních i hudebních nárorech.
 
Jak teď vypadá váš vztah s Karlem Svobodou?
Je pravda, že jsme se moc neviděli, byl jsem dlouho pryč... V tom,. že jsem natočil desku s Michalem, nevidím žádný důvod, abychom byli s Karlem v nějakém rozkolu. Aspoň z mé strany to nepřipadá v úvahu.
 
Takže se třeba sejdete na příštím projektu?
Nevím. K muzice, kterou se teď snažím dělat, jsem dospěl po určitém vývoji osobním i profesním. Myslím si, že interpret, zpěvák, muzikant by se měl vyvíjet, a ne stagnovat. A taky by se asi neměl vracet. Někdy se dají udělat návraty, je to melancholie, někdy je to i pěkný, ale princip bych z toho nedělal. Je potřeba jít dopředu. Takže neuvažuji, že bych dělal desku s Karlem Svobodou. Ale neznamená to, že bych zatracoval to, co jsem dělal dřív, nebo že bych si ho méně vážil. Jen nechci dělat to samý furt dokola.
 
Týká se to i vašich cest? Jste cestovatel, kam letos pojedete?
Nevím, jestli to vyjde, ale chtěl bych v srpnu vyrazit na výpravu na Pamír. Vymysleli jsme si s kamarádem (a pár lidí se přidalo), že bychom zkusili v horizontu pěti let vylézt na Everest. Je to náročná záležitost a chtěli bychom se teď tréninkově dostat nad 7000 metrů, protože nikdo z nás tak vysoko nebyl. Když to nevyjde, tak bych rád do Indie do Ladakhu.
 
Jste sice absolvent sportovního gymnázia, ale myslíte, že to na Everest stačí?
S fyzičkou na tom nejsem až tak bledě díky muzikálům, kde vystupuji prakticky denně a je to dost makačka. Samozřejmě, že na Everest by to nestačilo. Proto je těch pět let na přípravu. Chce to pořádný trénink a přípravné expedice na odolnost vůči nadmořské výšce, klimatickým změnám atd. To se nedá podcenit, protže jinak je to dost velká pravděpodobnost, že tam, člověk umře. A to bychom nechtěli.(smích.)
 
Jaké suvenýry kromě jizev si vozíte z cest?
Nekupuji klasické suvenýry, ale věci, které jsou něčím vyjímečné. Třeba z Guatemaly jsem si přivezl krokodýla. Vyřezal ho ze dřeva malej vesnickej kluk, kterého jsme tam potkali.
 
Mont Everest máte naplánovaný na pět let dopředu. Uvažujete podobně i v soukromém životě? Kdy byste si chtěl pořídit rodinu?
Mám před sebou moc práce a cest, takže rodinu v tomto smyslu neplánuju. Myslím si, že ještě nenadešel čas mít dítě. Sám zatím nejsem dostatečně dospělej.(smích.)
 
V čem si dopřáváte luxus a přepych?
Nejsem člověk, který by toužil po luxusu a přepychu, mám v životě jiné priority. Otázka také je, co to je luxus. Třeba je pravda, že motorku mám luxusní, auto taky, ale to je nutnost, protože v něm trávím polovinu života.
 
Ještě někdy kondičně běháte?
Teď spíš jezdím na kole, což je záživnější.
 
Křičíte někdy na lesy? Myslím, jestli v Jevanech cvičíte hlas?
Vzhledem k tomu, že zpívám skoro denně, tak doma necvičím. Nejlepší cvičení je na jevišti. Ale když, tak doma u klavíru.
 
Už máte pilotní průkaz?
Pilotování chce soustavnou práci, ale já byl dlouho pryč, takže se to zabrzdilo. Stále mám žákovský pilotní průkaz a občas létám s instruktorem. Piloťák ale nemusím mít hned, pro mě je to věc zábavy a příjemného adrenalinového zpestření.
 
V čem děláte největší chyby?
Těžko říct, dělám spustu chyb jako každej. Ale největší? Nevím.
 
Kdy se cítíte spokojený?
Málokdy, to se již dlouho nestalo. Jsou to spíš takové záblesky. Když jsem doma zavřený a užívám si samoty nebo když se povede představení, lidi tleskají a povede se výměna energie mezi hledištěm a jevištěm, to jsou pocity štěstí. A na cestách, když dojdu na nějaké místo, kde se mi líbí.
 
Kdy jste se naposledy styděl?
Když jsem se šel minulý týden po představení Bídníků sprchovat po chodbě ze šatny do koupelny v apartním župánku a holky si ze mně dělaly legraci. Ale jenom trošičku...(smích.)
 

Šťastný Jim 2004/13. Text: Jarmila Vodičková, foto: Petr Klíma
 

Zpět na úvodní stránku