(Vídeňská verze - scéna 10a /V 11/).
Zerlina, con coltello alla mano, conduce fuori Leporello per i capelli.
Zerlina(Lo ferma pel vestito.):
Restati qua.
Leporello:
Per carità, Zerlina!
Zerlina:
Eh! non c'è carità
pei pari tuoi.
Leporello:
Dunque cavar mi vuoi...
Zerlina:
I capelli, la testa, il cor e gli occhi!
Leporello:
Senti, carina mia!
(Vuol farle alcune smorfie.)
Zerlina (Lo respinge):
Guai se mi tocchi!
Vedrai, schiuma de' birbi,
qual premio n'ha chi le ragazze ingiuria.
Leporello:
(Liberatemi, o Dei, da questa furia!)
Zerlina (chiamando verso la scena):
Masetto, olà, Masetto!
Dove diavolo è ito... servi, gente!
Nessun vien... nessun sente.
(Si trascina dietro Leporello per tutta la scena.)
Leporello:
Fa piano, per pietà, non trascinarmi
a coda di cavallo.
Zerlina:
Vedrai, vedrai come finisce il ballo!
Presto qua quella sedia.
Leporello:
Eccola!
Zerlina:
Siedi!
Leporello:
Stanco non son.
Zerlina
(Tira fuori dalla saccoccia un rasoio.):
Siedi, o con queste mani
ti strappo il cor e poi lo getto ai cani.
Leporello:
Siedo, ma tu, di grazia,
metti giù quel rasoio:
mi vuoi forse sbarbar?
Zerlina:
Sì, mascalzone!
Io sbarbare ti vo' senza sapone.
Leporello:
Eterni Dei!
Zerlina:
Dammi la man!
Leporello (Esita.):
La mano?
Zerlina (minacciando):
L'altra.
Leporello:
Ma che vuoi farmi?
Zerlina:
Voglio far... voglio far quello che parmi!
(Lega le mani a Leporello con un fazzoletto.)
No. 21. Duet
Leporello:
Per queste tue manine
candide e tenerelle,
per questa fresca pelle,
abbi pietà di me!
Zerlina:
Non v'è pietà, briccone;
son una tigre irata,
un aspide, un leone
no, no, non v'è pietà.
Leporello:
Ah! di fuggir si provi...
Zerlina:
Sei morto se ti movi.
Leporello:
Barbari, ingiusti Dei!
In mano di costei
chi capitar mi fe'?
Zerlina:
Barbaro traditore!
(Lo lega con una corda,
e lega la corda alla finestra.)
Del tuo padrone il core
avessi qui con te.
Leporello:
Deh! non mi stringer tanto,
l'anima mia sen va.
Zerlina:
Sen vada o resti, intanto
non partirai di qua!
Leporello:
Che strette, o Dei, che botte!
E giorno, ovver è notte?
Che scosse di tremuoto!
Che buia oscurità!
Zerlina:
Di gioia e di diletto
sento brillarmi il petto.
Così, così, cogli uomini,
così, così si fa.
Zerlina:
Sei morto se ti movi.
(Parte.)
(Vídeňská verze - scéna 10a /V 11/).
Zerlina, s nožem v ruce, popadne Leporella za vlasy
Zerlina(chytne ho za oděv.):
Zůstaň tady.
Leporello:
Milost, Zerlino!
Zerlina:
Neexistuje žádná milost pro takové
jako jsi ty.
Leporello:
Chceš mě roztrhat...
Zerlina:
(Vytrhat ti) vlasy, hlavu, srdce a oči!
Leporello:
Poslyš, má milá!
(Vuol farle alcune smorfie.)
Zerlina (odstrčí ho):
Budeš mít potíže, jestli se mě dotkneš!
Uvidíš arcilotře,
jaká je odměna těch, kdo tupí dívky.
Leporello:
(Osvoboďte mě, ó Bohové, od té fúrie!)
Zerlina (volá směrem za scénu):
Masetto, hej, Masetto!
Kde k čertu vězí? Služebnictvo, lidé!
Nikdo nejde... Nikdo neslyší.
(Si trascina dietro Leporello per tutta la scena.)
Leporello:
Au, prosím tě, netahej mě
za ten culík.
Zerlina:
Uvidíš, jak se ten tanec skončí.
Dej sem rychle tu židli.
Leporello:
Tady je!
Zerlina:
Sedni!
Leporello:
Nejsem unavený.
Zerlina
(Tira fuori dalla saccoccia un rasoio.):
Sedni nebo ti těmahle rukama
rozsápu srdce a pak ho hodím psům.
Leporello:
Už sedím, ale dej prosím tě,
pryč tu břitvu,
chceš mě snad oholit?
Zerlina:
Ano, ty padouchu!
chci tě oholit bez mýdla.
Leporello:
Věční bohové!
Zerlina:
Podej mi ruku!
Leporello (Váhá.):
Ruku?
Zerlina (výhrůžně):
Druhou.
Leporello:
Co mi chceš udělat?
Zerlina:
Udělám, co budu chtít!
(Lega le mani a Leporello con un fazzoletto.)
No. 21. Duet
Leporello:
Pro tyto ručky
bělostné a něžné,
pro tu hladkou pleť,
Měj se mnou slitování!
Zerlina:
žádné slitování, darebáku,
jsem rozzuřená tygřice,
kobra, lvice,
ne, ne, žádné slitování.
Leporello:
Kdybych jen tak mohl utéct...
Zerlina:
Jsi mrtvý, pohneš-li se.
Leporello:
Zrádní, nespravedliví bohové,
do jejích rukou
kteří jste mě nechali padnout!
Zerlina:
Barbaro traditore!
(Sváže ho šňůrou
a přiváže k oknu.)
Kdybys tak měl s sebou srdce
svého pána.
Leporello:
Ach neškrť mě tolik,
duši div nevypustím.
Zerlina:
Vypustíš nebo nevypustíš
stejně odsud neodejdeš!
Leporello:
Jak mě škrtí, ó Bozi, jak mě bije!
Je den nebo noc?
Jaké záchvěvy země,
jak hluboká tma!
Zerlina:
Jaká radost a jaká rozkoš
mě hřejí v hrudi.
Takto, tak je třeba jednat s muži,
Takto, tak třeba jednat.
Zerlina:
Jsi mrtvý, pohneš-li se.
(Odejde.)
(Vídeňská verze - scéna 10b /V 12/)).
Leporello seduto e legato.
Leporello
(ad un contadino che passa in fondo della scena):
Amico, per pietà,
un poco d'acqua fresca o ch'io mi moro!
Guarda un po' come stretto
mi legò l'assassina!
(Il contadino parte.)
Se potessi liberarmi coi denti...
Oh, venga il diavolo
a disfar questi gruppi!
Io vo' veder di rompere la corda.
Come è forte! Paura della morte!
E tu, Mercurio, protettor de' ladri,
proteggi un galantuomo Coraggio!
(Fa sforzi per sciogliersi, cade la finestra ove sta legato il capo della corda.)
Bravo!
Pria che costei ritorni
bisogna dar di sprone alle calcagna,
e trascinar, se occorre una montagna.
(Corre via trascinando seco sedia e finestra.)
(Vídeňská verze - scéna 10b /V 12/)).
Leporello sedicí a svázaný
Leporello
(k vesničanovi, který prochází v pozadí scény):
Příteli, smiluj se,
trochu čerstvé vody nebo umřu!
Podívej se, jak pevně
mě svázala ta vražedkyně!
(Vesničan odejde.)
Kdybych se tak zuby mohl osvobodit...
Kéž by ďábel přišel
tozvázat tato pouta!
Chci vidět, jak ten provaz praskne.
Je tak silný. Bojím se smrti!
A ty Merkure, ochránce zlodějů,
ochraňuj džentlmena. Odvahu!
(Fa sforzi per sciogliersi, cade la finestra ove sta legato il capo della corda.)
Bravo!
Dřív než se ona vrátí,
je třeba vzít nohy na ramena
a vléci se dál i kdyby tam byla hora.
(Corre via trascinando seco sedia e finestra.)
(Vídeňská verze - scéna 10c /V 13/)).
Donna Elvira e Zerlina
Zerlina:
Signora, andiam.
Vedrete in qual maniera
ho concio il scellerato.
Elvira:
Ah! sopra lui si sfoghi il mio furore.
Zerlina:
Stelle! in qual modo si salvò il briccone?
Elvira:
L'avrà sottratto l'empio suo padrone.
Zerlina:
Fu desso senza fallo:
anche di questo informiam Don Ottavio;
a lui si spetta far per noi tutti,
o domandar vendetta.
(Parte.)
(Vídeňská verze - scéna 10c /V 13/)).
Donna Elvira a Zerlina
Zerlina:
Paní, pojďme.
jak jsem naložila
s tím ničemou.
Elvira:
Ach, na něm si zchladím žáhu.
Zerlina:
Hvězdy, jak jen se osvobodil ten darebák?
Elvira:
L'avrà sottratto l'empio suo padrone.
Zerlina:
To byl nepochybně on:
musíme o tom zpravit Dona Ottavia
na něm je, aby jednal za nás
a pomstil nás.
(Odejdou.)
(Vídeňská verze - scéna 10d /V 14/).
No. 21b. Aria
Donna Elvira sola.
Donna Elvira:
In quali eccessi, o Numi,
in quai misfatti
orribili, tremendi
è avvolto il sciagurato!
Ah no! non puote tardar l'ira del cielo,
la giustizia tardar.
Sentir già parmi
la fatale saetta,
che gli piomba sul capo!
Aperto veggio il baratro mortal!
Misera Elvira!
Che contrasto d'affetti, in sen ti nasce!
Perchè questi sospiri?
e queste ambascie?
Mi tradì, quell'alma ingrata,
Infelice, o Dio, mi fa.
Ma tradita e abbandonata,
Provo ancor per lui pietà.
Quando sento il mio tormento,
Di vendetta il cor favella,
Ma se guardo il suo cimento,
Palpitando il cor mi va.
(Parte.)
(Vídeňská verze - scéna 10d /V 14/).
No. 21b. Aria
Donna Elvíra sama.
Donna Elvira:
Do jakých násilností, ó nebesa,
do jakých ohavných
strašných zločinů
je zapleten ten padouch!
Ach ne, nelze již zadržet hněv nebe
oddálit spravedlnost.
Zdá se mi, že již vidím
ten osudný blesk,
který zasáhne jeho hlavu.
Otevřenou vidím smrtelnou propast.
Ubohá Elvíro!
Jaké protichůdné city se ti rodí v srdci!
Proč ty vzdechy?
Proč ta úzkost?
Nevděčná duše mě zradila,
Činí mě nešťastnou, ó Bože.
Ale zrazená a opuštěná
i tak k němu cítím lítost.
Když prožívám své utrpení,
hoří v mém srdci pomsta,
ale vidim-li ho v nebezpečí,
chvěje se mi srdce.
(Odejde.)