Adventní koncert v Národním divadle

Neděle se probudila do mrazivého rána. Venku je -10°C a přede mnou cesta do Prahy. Jako vždy vyrážím z domu pozdě a na nádraží klušu.
9:08 - vlak jede na čas. V Havlíčkově Brodě jsme přesně, teď už jen přesednout do rychlíku na Prahu a doufat, že v poledne budeme na Hlavním nádraží.
10:05 - hlášení o zpoždění vlaku "...bude na příjezdu asi 40 minut opožděn z důvodu poruchy na lokomotivě, předpokládaná doba zpoždění se může změnit". Za 47 minut vlak přijel, tažen nákladní lokomotivou. Vzhůru do Prahy. V Kutné Hoře přepřaháme z nákladní na rychlíkovou mašinu a nabíráme dalších 13 minut.
12:55 - konečně jsme v Praze. Rychle pro květiny a do Národního divadla. Ještě ho oběhnu, abych zkontrolovala, jestli Pajero stojí na parkovišti. Nikde auto nevidím. Co když Dan onemocněl!? Rychle, podívat se, jaké je dnes obsazení. Než ale stihnu přejít ulici k zadnímu vchodu, už mám jistotu :). Kousek za mnou totiž přechází Daniel Hůlka.:)
13:30 - je nejvyšší čas. Přezout cestovní obuv a šup do Zlaté kapličky.
14:00 - "Za chvíli budeme začínat", volá slečna uvaděčka na poslední opozdilce.
 
14:05 - čas přestává být důležitý.
Na chodbě se připravují členové Dětské opery Praha na svoje vystoupení. Adventní koncert začíná recitací dvou malých děvčátek. Poté nastupuje celý dětský sbor. Obecenstvo malé zpěváčky vítá potleskem. Paní sbormistryně, Zuzana Marková, dává znamení a začíná rozmluva mezi ní, sborem a varhaním doprovodem (Josef Kšica). Její ruce říkají, kdy a jak co zazpívat. Tu volně, tu rychleji. Ústa napovídají slova. Bez oddechu zpívají České koledy v úpravě Karla Steckera (Veselé vánoční hody, Chtíc, aby spal a spoustu dalších, zakončují koledou Narodil se Kristus pán). Obecenstvo se loučí potleskem.
Dochází k výměně. Na pódium přichází Orchestr Opery Mozart. Za dirigentský pultík se stoupá pan Lubomír Mátl a k přednesu pastorále pro soprán, flétnu a orchestr Jakuba Jana Ryby - Rozmilý slavíčku, se připravuje sopranistka Markéta Mátlová.
Opět další změna a na jeviště přichází Pražský komorní sbor.
Nyní by měli přijít sólisté. Dámy (z pohledu diváka vlevo) v zákulisí jsou připraveny, ale stále se nezačíná. Minuta se vleče za minutou (připadá mi to jako věčnost a přitom je to krátký okamžik). Vchází sopranistka - Markéta Mátlová a alt - Pavla Vykopalová, z prava tenor (na předtištěném programu je napsáno Pavel Černoch) a ... a bas se nám někde zasekl. :) Jen chviličku a už je tu. Bas - Daniel Hůlka, černý frak, bílá košile se stojáčkem a bílý motýlek.
Začíná Česká mše vánoční Jakuba J. Ryby "Hej mistře, vstaň bystře".
Části mše jsou prokládány texty barokní duchovní poezie a vánoční prózy Adama Michny z Otradovic (Nebeský slavíček, K chvále boží sladce prozpěvující, Divné boží narození), Jana Josefa Božana (Budiž na věky pochválen, Z hvězdy vyšlo slunéčko), Jana Nerudy (Romance štědrovečerní) a Karla Čapka (Praha ve sněhu, Svíčička). Recitují paní Vlasta Chramostová, Sabina Králová a Petr Motloch.
 
Už dozněl poslední tón.
 
"Narodil se Kristus pán..." začínají všichni a dirigent se obrací do publika, aby se přidalo. A proč ne? Kdo může s klidným svědomím říci, že zpíval v Národním? "Že tam zpívali všichni?", to už je drobný detail, kterým své posluchače nemusíte zatěžovat.
...nám, nám narodil se". Dozní poslední slova, poslední tón a nastává ticho. Jen mžik, zlomek vteřiny než začne bouře způsobená lidskými dlaněmi. Potlesk trvá, a neutichá ani při předávání květin. Diváci děkují účinkujícím a účinkující se klanějí. Potlesk - ten skutečný důvod, proč se všichni zpěváci a hudebníci dnes tak moc snažili.
Všichni odchází. Z pódia účinkující, z hlediště diváci. Všichni už jsou pryč. Sál najednou ztichl. Trpělivě bude čekat na další představení, na další diváky, na další potlesk.
V davu, tlačícím se u šaten zahlédnu ještě jednu známou tvář. Danielovu fanynku. Jedinou ženu, které bude celý život věrný - maminku, paní Jarmilu.