Proroctví.

Jednání 3.

Výstup 1.

Komnata Libušina na Vyšehradě. Libuše slavnostně oděna. Po jejím boku Krasava na koleně klečíc, s druhé strany Radmila, taktéž klečíc, vedle Krasavy stojí ukloněn Chrudoš a Lutobar, vedle Radmily stojí Šťáhlav.


Libuše:
Mír zjednán mezi oběma zas bratry,
mír zjednán u milence milenčina
a u milenky milencovy též.
Rozluštěna jest neshoda!
Zas víže vás svornosti milá páska.
Jakž nemám z toho těšiti se dnes
stonásobně, v den sňatku
s kýženým a milým mužem!
(ke Chrudoši a Šťáhlavovi)
Nuž podejte si ruce ještě jednou!
(Stane se, načež Libuše pozvedene Krasavu a Radmilu, a Krasavu odevzdá Chrudošovi.)
Aj hle, Chrudoši, tvoje Krasava!
Nuž, jděte blazí! Ráda odpouštím
a prosit budu chotě, aby též -
jsa nadán mocí nyní veškerou -
vám odpustil, jak odpustila já!
Ne, již nemohu se déle
zvláště pak hněvati dnes,
ano srdce v blahu hýří,
v nitru chová jas a ples.

Lutobor, Chrudoš, Šťáhlav, Radmila, Krasava:
Ó díky tobě, vyvolenče bohů,
ty šlechetnosti plná, laskavá!
Ó, díky tobě, měj štěsti všude,
kam pošineš nohu,
buď tobě blaho jen a oslava!
(Fanfára z dáli.)

Libuše:
On jde, on jde!
(všichni mimo Libuše v tu stranu, odkud zvuky zaznívají, odejdou.)

Výstup 2.

Libuše: (sama)
(nedočkavě)
On jde!
Ještě nedohledný je oku dosavad,
neboť jej lidu oblily davy,
jak balvan vlny zpěněné.
Avšak on jde, on jde!
Ó viz velebný Kroku,
jenž z Vyšehradu mocně panovals
a nyní světa ruchu vzdálen jsi,-
nadešla již rozhodná života chvíle!
Ó požehnání svého dopřej mi,
ať štěstí nese
i národu i mně,
po staletí,-
by zloba osudu nestihla lid
a nezastřela hvězdy jeho svit.

Výstup 3.

Dvanáct slavnostně oděných děv vystoupí, z nichž každá v rukou drží věnec, zdobený stužkou bílou, červenou a modrou.

Sbor dívčí:
Nuž vítej nám, nevěsto ctná,
ty děvo cudná, líbezná.
Již kyne snubu doba.
Tvůj ženich již jde, nemeškej,
zář mu polila obličej,
ó buďte šťastni oba!

Libuše:
On sluncem jest, já lunou jeho, vaší,
vy jako hvězdy buďte, strážci naši!

Sbor:
Jasnému slunci jdeme vstříc,
hle, štěstím plane luny líc!
(děvy zvolna odcházejíce s Libuší)

Proměna

Výstup 4.

Volná prostora uvnitř Vyšehradu jako v prvním jednání. Chrudoš a Lutobor jdou, za nimi Šťáhlav, Radmila a Krasava.


Chrudoš: (nepokojně)
Neřekla vám, že dala všechnu moc
do rukou svého manžele?

Lutobor:
Zas klame tebe nedůvěra zlá,
znak důvěry nes na čele!

Chrudoš:
Ne, ne, co vhod mi není,
to snášet nehodlám.
Jsem také muž jak on
a v pažích sílu mám.
Jsem muž a, u Peruna,
bohův se nelekám ,
do zápasů, válečné bouře
se rád a směle dám.

Šťáhlav:
Ó bratře, drahý bratře,
ukroť svých ňader slepou nenávist!
Již k dobrému se zlo obrací,
zlých úmyslův buď prost a čist!

Chrudoš:
Jsem odhodlán!

Lutobor:
Ustaň, ty lutý! Svému-li se knězi,
dle práva zvolenému, nepoddáš,
nebudu tchánem tvým a dcera moje
tvou ženou!

Krasava:
Ó poshov, miláčku,
ve hněvu svém,
sic žal se uhostí
v srdéčku mém.
Pro lásku se naši,
miláčku můj, vzdej,
ode mne ty se
uprositi dej!

Chrudoš: (hledě na Krasavu, dojat)
Ó zraku, čarovný zraku,
jenž záříš perlami!
(tiskna ji vroucně k prsoum)
Dej zlíbati ty slzy,
co řinou v ňadra mi!
Nevěsto má nejdražší,
poklade duše mé,
mám, tebe sotva našed,
zas ztratit tebe?
Ne! Ne, ne, ne! Nuž poznej
mé srdce aspoň dnes,
vše rád snesu z lásky k tobě,
co chystá pomsty běs.

Výstup 5.

Slavnostní pochod. Leši a vladyky s Radovanem v čele vystoupí, pak Libuše a Přemysl. Za nimi kráčejí děvy a seřadí se pod lípou s obou stran trůnu. Lid.
Přemysl je oděn ve světlehnědé tunice jako prv, doplněné hnědým pláštěm. Pak plášť sejme a obleče na tuniku jasně červené, slavnostní roucho. Na hlavu je mu vložena koruna (viz foto z děkovačky).


Přemysl:
Hoj, tvrdý Vyšehrad, buď stokrát vítán!
Dnes nový host jej navštívil,
oddán tvé službě, lide. Mír ho doprovázej,
neb aj, toť Libuše ho vede v hrad!
(k Libuši)
Ó moje choti, moje choti drahá,
(nejvroucněji)
jak vysloviti city mám!
Ve blažené se rozkoši potácím,
ó kéž to nebyl sen a klam!

Libuše:
Ó choti, kýžený a drahý choti,
i mně, i mně nedáno slov!
Mne plní štěstí nikdy netušené
a hvězdami je poset žití krov!

Libuše a Přemysl:
Ó bozi, kteří trůníte ve záři
a vévodíte světa končinám,
pohleďte na nás milostivou tváří,
za požehnání prosby nesem k vám!

Radovan a ostatní:
Vyplněn úkol náš,
voláme: sňatek váš
buď požehnán,
nebeských darů dost,
pokoj a blaženost
budiž vám dán!

Libuše:
A teď, šlechetný choti, vyvolený
za knížete v obecném jásotu,
na zlatý stolec se mnou vstupte již!
(polohlasně k Přemyslovi)
Však prosby pomněte, mé první prosby,
Vám k srdci položené.

Přemysl: (k Libuši)
Právo všech nejkrasší je milost konati!-
Vy leši, vladyky a kmeti všichni!
Zde stojím, odhodlán jsa úplně,
jak lidu zvyk a mrav to káže,
však přispěním, pomocí vaší,
být soudcem, vladařem a knížetem!

Sbor:
Buď zdráv, buď zdráv, ó choti Libušin!
Měj stále v mysli slávy čin!

Přemysl: (volně)
Ó nechte mě hned na počátku vlády
konati svatou povinnost! Já zvěděl
o lutém sváru dvou bratů.
Spor ten je vyrovnán, neb starší bratr
se mravům lidu podrobil; svůj meč
tasiti nemusím;
(vážně)
jsem tomu rád!
Však hana, kterou starší bratr, Chrudoš,
na tomto místě
svou kněžnu Libuši byl zasypal-

Libuše: (tiše k Přemyslovi)
Měj v mysli prosbu, první prosbu moji!

Krasava: (tiše k Chrudošovi)
Nuž, pro naši lásku
vroucí se již vzdej,
politování,
hle, s ubohou měj!

Chrudoš: (předstoupiv)
Volá mně pán a Chrudoš půjde,
jsa hotov uklidit spor,
ať smířen pohany vzdor.
Měj statky a jmění mé
a ponechej je v moci své.
Chceš života mého?
Zdeť hlava jeho.
Však nežádej, bych zneuctil
svou hlavu v prachu.
Mám pýchu v srdci, která nezná strachu!

Přemysl:
Toť ctihodný muž,
kdo se ve cti míti zná,
a nechci jeho pohanět čest.
Chci, aby smířil potupu,
chci, aby smyl ji jakkoli,
dle vlastní vůle své.
Mám svaté právo žádati to na něm!

Chrudoš:
Buď smír mou pokorou!
Hle, noha ta, jež nekoří
se, leda bohům, ve prach
před Libuší tu kleká ke smíření!

Přemysl:
Ne na zem, ke mně, sem na prsa má!
Tys hanu její smyl, jsme vyrovnáni!

Lutobor, Radovan, Šťáhlav, Radmila a Krasava:
Buď tobě chvála
za milost tvou,
že smilovala se
nad vinou.
Tys láskou na trůně
se vlásti jal
a v národě lůně
cit vděku vzňal.

Sbor:
Zpěvu se oddejme,
jásejme, volejme:
s skončen je svár!
Svornost se vrátila,
pokojem splatila,
mír nese v dar.

Libuše: (která s očima a rukama pozdviženýma celý ten čas stojí v zanícení v popředí)
Bohové mocní,
za tento šťastný den dík budiž vám!
A vy se z oblaků usmíváte
tak laskavě!
Vy rukou kynete do temné dálky,
tak jako byste chtěli tím snad říci,
že drahý český národ můj
tak krásných dnův se ještě mnoho dočká.
Ha, ký to obraz čarovného lesku
z lůna mraků
se jeví zmámenému zraku!

Sbor:
Tiše, tiše! Věštbám nakloňte sluch,
budoucnost odhalí věštný duch!

Obraz I.
Břetislav a Jitka.

(první obraz se objeví)

Libuše:
Tak kráčí rek, jenž zemi sesterskou
dal koruně, mohutnou ranou dobyl
své nevěsty, zachránil svaté tělo
a zaplašil mrak děsný v západu!

(první obraz zmizí.)

Obraz II.
Jaroslav Šternberk.

Libuše:
Aj, hle! Zas nová bouře se valí blíž
od východu, kolkolem temno šíříc!

(druhý obraz se objeví.)

Aj, tu Jaroslav jak orel letí,
tvrdou ocel na mohutných prsou,
pod ocelí chrabrost, udatenství,
pod helmicí velebystrý věhlas,
jarota mu z žhavých zraků plane!
Ha, rozplašen a zničen děsný mrak!

(druhý obraz zmizí.)

Obraz III.
Otakar II., Eliška a Karel IV.

(druhý obraz se objeví.)

Libuše:
A tamo zástup chrabrých velmožů
přichází blíž! Buď vítán mi,
ó pane, vládnoucí od moře k moři,
měst původci a lidu příteli!
I tebe vítám, paní šlechtená,
miláčku národa, kterémus
ne krále, otce zrodila, jenž Čechům
chléb osvěty při vlastním stole dal.

(třetí obraz zmizí.)

Obraz IV.
Žižka, Prokop Veliký a husité.

Libuše:
Však slyš! Jak meluzina hučí zlá
a hromy bouří strašlivě!

(čtvrtý obraz se objeví.)

Nebem se blesky křižují,
strom se kácí s vrchu skal!
Zem celá kolemkol
se otřásá až v útrobu svou,
jen oni pevně jdou!-
Jako rolník zralé klasy,
národa tak vrahy kácí.
Jim v ňadrech plane svaté pomsty žár,
celému světu nesou vznik i zmar!

(čtvrtý obraz zmizí.)

Obraz V.
Jiří z Poděbrad.

Libuše:
A hle! Teď v mlhách sotva utvořených
poslední září rek, jenž z národa
na trůn byl povolán!

(pátý obraz se objeví.)

V míru i válce veliký,
muž velikán, větší století svého,
muž ducha sokem obdivovaného!-

(pátý obraz zmizí.)

Co dál? To mlha oku zahaluje
a mnoho skrývá zkalenemu zraku,
tajemství hrozná - prokletí!
Však nechť se stane cokoli,
to cítím v nejhlubší svých ňader hloubi:
můj drahý národ český neskoná,
on pekla hrůzy slavně překoná!

Obraz VI.
Královský hrad pražský v magickém osvětlení.

(šestý obraz se objeví.)

Krasava, Radmila, Šťáhlav, Přemysl, Chrudoš, Radovan, Lutobor, sbor.:
Český národ neskoná,
on pekla hrůzy slavně překoná!
Sláva! Sláva!

Konec zpěvohry.