|
Ve stejný den, se o přízeň košického publika popasovali hned dva pražské muzikály, Johanka z Arku, s Bárou Basikovou a Dracula, s Danielem Hůlkou v hlavních rolích.
Bylo z čeho vybírat. Bára i Daniel byli v tomto roce nominováni na cenu Thálie, v oboru muzikál, právě za role Johanky a Draculy.
V košické Steel Aréně bylo plno po obě představení Draculy, v 16 i 20 hodin.
Ještě ráno bylo krásné, teplé a slunečné počasí, k večeru se obloha zatáhla a začalo pršet.
Na košické scéně nebyly k dispozici propady, proto se řešila situace pojízdným kvádrem (místo výjezdu zdola, příjezdem, z pohledu diváka, zleva). Před scénou "Žít" se Daniel trochu opozdil a do "Hrobky" naskakoval s rozběhem už za jízdy.
V představení od 16:00 mu vypadlo pár slůvek (Dracula+profesor: "Co moje oční pozadí?"), chybělo, to nevadí. Ve večerním představení to bylo už bez jediné chyby, které bych si všimla..
Po představeních se účinkující nasoukali do mikrobusu, který je odvezl do hotelu. Bylo jich tolik, že musel jet dvakrát.
.
Ráno jsem s "plnou polní" a deštníkem vyrazila na nádraží. Těsně před staniční budovou mě předjel povědomý mikrobus. Zastavil před budovou a z něho se vysypala část účinkujících a paní produkční Alena Koktová.
Čeká nás dlouhá cesta, ještě si kupuji pití do vlaku a bagetu. Na 1.nástupišti čeká dlouhý "had", připravený vyrazit na cestu do Prahy.
Zbývá 15 minut do odjezdu. Kuřáci tento fakt přijali s jásotem. Skupinka tanečníků a krvinka se vyřítili na rychlou dávku nikotinu. Spekulace, zda se smí na nástupišti kouřit, uťala rázná paní průvodčí. "Típnout, nebo dostanete pokutu". Ještě pár rychlých šluků a je po cigaretě. Je chladno a fouká vítr. Nadýchám se čerstvého, chladného vzduchu a hurá do tepla.
Usedám, beru tužku a zápisníček a dávám svým vzpomínkám tvar divných klikyháků, jak se vlak kymácí a poskakuje na cestě překrásnou zelenou krajinou, kolem hnědé řeky, obarvené tím, co spláchnul déšť do koryta. Obrovité zelené kopce vydechují bílou páru, která se pojí s šedavými mraky. Krompachy - jednotlivé kapky narážejí v rychlosti na sklo a zanechávají za sebou mokrou čáru.
Kam si mě to větře zavál v půli května... a kam mě zavaneš příští týden ?
P.S. Z Košic vyrazil vlak skoro poloprázdný, po průjezdu Olomoucí už bylo každičké místečko obsazeno a v Pardubicích, kde jsem vystupovala, jsem se musela k východu prodírat. Tak 19. opět vzhůru na cesty.
|