Beseda s Danem

Když jste měl nehodu na motorce? Bylo to na Harleyi?
DAN: Ne, ne, nebylo to na Harleyi, bylo to na nové motorce, na Hondě, a je to asi štěstí, poněvadž na Harleyi by to pravděpodobně dopadlo poněkud hůř.
 
Jak jste byl spokojen s rychlým zásahem zdravotníků při Vaší nedávné nehodě?
DAN: Byl jsem spokojen velmi. Já jsem v tý nemocnici byl v podstatě nadvakrát. Poprvé jsem se tam dopravil sám ráno po tý bouračce, když jsem se vzbudil a nemohl jsem se hejbat. Dorazil na chirurgickou ambulanci do vinohradský nemocnice. Tam se o mě postarali, myslím si, že úplně v pohodě, velmi profesionálně. I když zájem o můj úraz nebyl zas až takovej, jako když jsem se tam v noci potom ještě jednou vrátil, protože jsem po tom úraze musel odehrát dvě představení Monte Crista. Maroš Vojtko byl v tý době na Slovensku. Měl tam premiéru Pomády, takže já jsem s otřesem mozku a podvrtnutou páteří musel hrát. Ale nebyla to žádná tragédie, akorát že po představení se mi udělalo trošku blbě a montecristovská produkce se o mě bála. Tak mi zavolali záchranku, která opravdu tady byla během snad dvou tří minut. Ten zásah byl opravdu velmi profesionální. Já jsem si nepřipadal tolik nemocnej, jak to vypadalo kolem mě, protože přijela velká sanitka a spousta lidí a furt mě chtěli někam nosit a já jim furt říkal, že mě nikam nosit nemusej, že opravdu mi nic není. Ale jel jsem do tý nemocnice radši se nechat ještě jednou zrentgenovat a tam ten zásah taky proběhl velmi profesionálně a všichni se ke mně chovali hrozně hezky, takže to bylo úplně v pořádku.
 
Mohl bys mě svézt na motorce? ("A")
DAN: (smích) No vzhledem k tomu, že nevim, kdo to je "A", tak pravděpodobně asi ne.
 
Jaké jídlo máš nejradši a jaké umíš uvařit?
DAN: Nejradši buď maso nebo ryby a uvařit umím v podstatě cokoliv.
 
Chodíte na houby a rybaříte?
DAN: Ano, chodím i na houby i rybařím. V Jevanech roste spousta hub a jsou tam rybníky plný ryb, protože jsou to rybníky chovný, ale dá se tam koupit v Kostelci sezónní lístek, tak se letos chystám rybařit.
 
Co nejdůležitějšího Vám přinesla cesta do Himalájí. Co je cílem cesty do Peru a na jak dlouho tam jedete?
DAN: Cesta do Peru je za účelem koncertu. Mělo to proběhnout v květnu, ale asi z technických důvodů se to odložilo. A mělo to bejt za účelem vystoupení na vrcholu Machu-Picchu. Nevím, jestli se to vůbec uskuteční.
Co nejdůležitějšího mi přinesla cesta do Himalájí, se tady asi v krátkosti odpovědět nedá, protože to byla samozřejmě spousta věcí, zážitků a zkušeností, je to rozhodně na delší povídání.
 
Napíšete knihu o vašich cestách do zahraničí? Poběží ten dokument o cestě do Himalájí v televizi?
DAN: Dokument je teď ve fázi, kdy se nám film z patnácti hodin podařilo sestříhat na tři a půl, což znamená, že jsme asi v půlce práce, protože ten výslednej čas by měl bejt maximálně padesát minut. Takže se na tom pracuje.
A knihu o svejch cestách do zahraničí, hlavně do tý Asie, chci napsat, ale zatím jsem na to vůbec neměl čas. A hlavně to chce opravdu klid a ten zatím nebyl. Ale chystám se na to určitě, ale nevím přesně časovej horizont.
 
Jaký byl tvůj nejnebezpečnější zážitek z Nepálu?
DAN: No, to je opravdu těžký. My jsme vlastně přes Nepál jenom cestovali, v Nepálu jsme po horách nelezli, takže tam určitě nejnebezpečnější bylo to cestování po tamních silnicích a jejich tamníma autama. My jsme měli pronajatou dodávku, kterou jsme jeli asi osm, devět dní, což bylo náročný jednak v tom, že jsme tam byli hrozně namačkaný. Bylo nás tam devět kromě řidiče – takže jsme byli přetížený. Silnice jsou tam opravdu strašně špatný a myslim, že neuplynul ani jeden den, aby nám neruplo kolo, což v přetížený dodávce není moc legrace, protože se může převrátit a navíc prostě v Nepálu neexistujou nový pneumatiky, takže se to tam furt opravuje dokola. Plus potom když jsme tam projížděli určitou částí Nepálu, tak tam operovali maoistický komunistický partyzánský oddíly, takový v podstatě banditi, který přepadávaj auta a autobusy.
My jsme jednou se dostali do takový situace, kdy tam vznikl poplach, protože byla zatarasená silnice a auta před náma tam čekala, protože si mysleli, že to je léčka od těhletěch banditů. Tam se to dělá tak, že když něco takovýdleho se stane, tak oni počkaj, až se sjede víc aut dohromady, protože banditi si na větší výpravu netroufnou. Takže jsme tam čekali s těma ostatníma a když se sešel dostatečnej počet aut, aby jsme se cejtili bezpečně, tak jsme všichni vyrazili a nám chcíplo auto a nikam jsme neodjeli, takže jsme tam nakonec zůstali sami, ale naštěstí to byl planej poplach a nic se nestalo.
Myslím si, že opravdu asi ta doprava v Nepálu byla nejnebezpečnější.
 
Plánuješ cestu do Amazonie?
DAN: Amazonie samozřejmě by určitě byla zajímavá, ale já to mám tak, že mě to táhne spíš na hory a spíš do Asie než kamkoliv jinam. Do Amazonie bych se taky rád podíval, ale ještě toho mám spoustu před sebou, tak nevim, jestli to stihnu.
 
Kam se chystáš na dovolenou?
DAN: No já se chystám na dovolenou. Monte Cristo se bude hrát do 20. června a tak vlastně jediný delší volno mám od 20. 6. někdy tak do konce prvního týdne v červenci, protože pak se už zkouší Don Giovanni a pak celej červenec hraju Giovanniho a v srpnu je koncert v Krumlově a pak budu točit desku, takže pak už mít volno nebudu. Proto se chystám na dovolenou hned, jak skončí Monte Cristo.
Chtěl bych si dát takovou kulturní dovolenou, chtěl bych projet Itálii a Sicílii a projet jí tím způsobem, že si na internetu předem najdu, co kde hrajou. Chtěl bych se podívat do La Scally, poněvadž jsem tam ještě nikdy nebyl, na nějakou operu, chtěl bych jet do Verony na nějakou operu se podívat a pak se dostat až dolů na Sicílii do Katánie do Theatra Massimo Bellini, kde jsem někdy v roce 1990 vystupoval. Bude to taková vzpomínková kulturní cesta. Prostě chtěl bych objet italský divadla.
 
Cítíš se víc jako Dracula nebo jako Monte Cristo?
DAN: (smích) Tak já se v první řadě cejtim jako Dan Hůlka a když jsem na jevišti a hraju Monte Crista, tak se samozřejmě cejtim jako Monte Cristo a až se vrátí Dracula a budu hrát Draculu, tak se na jevišti budu zase cejtit jako Dracula.
 
O návratu Draculy se ví něco konkrétního? (Janis Sidovský)
DAN: O návratu Draculy produkce zatím vypustila informaci, že by se Dracula měl hrát na podzim roku 2003.
 
Viděl jste Draculu v ruském provedení?
DAN: Neviděl, chystal jsem se jet do Moskvy na premiéru, ale bohužel, se mi nepodařilo tam vyrazit. Ale všichni, kdo tam na tom představení byli, říkali, že to bylo hezký a pěkně provedený představení.
 
Do kdy se bude hrát Monte Cristo v Kongresovém centru?
DAN: Podle informací a plánů produkce by se měl Monte Cristo hrát do jara roku 2003. Pak by se přes léto měl zkoušet Dracula a na podzim by se měl hrát. Takže ještě celá jedna sezóna Monte Crista by měla proběhnout.
 
Bude pořízen televizní záznam muzikálu Monte Cristo?
DAN: To nevim, to je otázka spíš pro producenty muzikálu Monte Cristo, ale vzhledem k tomu, že u Draculy tomu tak bylo, tak je pravděpodobný, že to bude i u Monte Crista.
 
Budeš hrát v muzikálu Rasputin?
DAN: Doufám, že jo, poněvadž zatím jsem nazpíval kousek z muzikálu Rasputin, takovou úvodní část, a je to strašně krásná muzika a Karel Svoboda mi to píše tak říkajíc přímo do huby a je to prostě zpívání přesně pro mě. Doufám, že do tý doby se nestane něco nepředloženýho, že všechno dobře dopadne a že v tom muzikálu budu vystupovat.
 
Jaké bude Tvoje nové CD?
DAN: Nový cédéčko by měla bejt v podstatě syntéza mezi vážnou a populární hudbou. Mělo by tam bejt pár věcí z český klasický vokální tvorby, buď z opery nebo z oratorií, v původní verzi tak, jak jsou napsaný. Pak by tam mělo bejt moderní zpracování některejch klasickejch věcí a jako výsledek tý syntézy by měly bejt původní skladby od Martina Kumžáka a Michala Pavlíčka, kterej tu desku bude produkovat, s použitím jak věcí z vážný hudby, tak věcí z moderní hudby. Takový spojení syntetickýho orchestru a moderní kapely.
 
Jak se spolupracuje s panem Pavlíčkem?
DAN: S panem Pavlíčkem to je pro mě velmi radostná spolupráce, protože Michal Pavlíček v době mýho hudebního dozrávání a dospívání byl jeden z těch, který jsem hodně poslouchal a kterejch jsem si hodně vážil a vážím si ho dodneška. Společná práce s ním je taková, že je hrozně příjemný se s ním setkávat a je hrozně příjemný s ním mluvit, ale protože je to muzikant, je to bohém, a já taky nejsem nijak zvlášť takovej praktickej a rychlej člověk. Tak nám to všechno poměrně dlouho trvá, ale zase nás to o to víc baví.
 
Bude na novém CD CD-ROM jako na Živých obrazech?
ONDŘEJ MÁLEK: Neuvažuje se o tom.
 
Bude na novém albu nějaký duet, například s Bárou Basikovou?
DAN: Pravděpodobně ne, zatím jsme o tom ještě neuvažovali, ale pravda je, že repertoár na nový album se teď teprv dává dohromady. Může se stát, že tam nějakej duet bude, ale zatím to neplánuju.
 
Budeš mít koncert v Rudolfinu?
DAN: S tím novým programem, kterej je syntéza mezi klasickou a moderní muzikou, bych samozřejmě u pražskýho koncertu uvažoval o Rudolfinu, protože v Praze neexistuje krásnější a lepší sál na klasiku. Ale je to ještě otázka, jak to všechno dopadne. Samozřejmě druhá varianta ještě potom je Smetanova síň, což je taky krásnej sál, ale já bych radši Rudolfinum, protože mám k němu takovej svůj osobní vztah a navíc jsem tam absolvoval s orchestrem na konzervatoři, rád bych se tam vrátil. Od tý doby jsem tam měl pár koncertů a vždycky se mi tam hrozně dobře zpívalo a je to fakt asi nejlepší sál v republice, takže bych chtěl ten novej program předvést tam, ale nevím ještě, jak to dopadne.
 
Jakou písničku ze svého repertoáru máš nejradši?
DAN: To je hrozně těžká otázka, protože já mám ty písničky z repertoáru rád všechny, protože jinak bych je nezpíval. A že bych vybral jednu, kterou mám uplně nejradši, to se mi fakt asi nepodaří.
 
Jak se jmenuje písnička, kterou jste zpíval se Sisou Sklovskou v Bratislavě na Miss Universe? Kdo napsal český text? Bude na novém CD?
DAN: Na novým CD určitě nebude. Jak se jmenuje v originále?
JANIS SIDOVSKÝ: Something Stupid.
DAN: A českej, československej text napsal pan Lasica.
JANIS SIDOVSKÝ: A to byla jednorázová akce pro ten pořad televizní.
 
Jak se staráš o svůj hlas?
DAN: O hlas se starám asi nejvíc tím, že v podstatě denně zpívám, což si myslim, že je nejdůležitější pro hlas – denní trénink. A potom další důležitá věc je spánek, protože hlasivky si odpočinou jenom ve spánku. Snažím se dodržet to, že spim osm hodin denně.
 
Když se v televizi při zpívání díváte delší dobu do kamery, tak vůbec nemrkáte a po chvíli máte vytřeštěné oči.(smích) Většinou je to, když zpíváte na playback, protože když zpíváte živě, tak oči zase zavíráte. Zkuste občas mrknout, hned vám to víc sluší.
JANIS SIDOVSKÝ: A asi by bylo dobré říct něco o tom zpívání na playback a zpívání živě, protože Dan zpívá teď v televizi vždycky živě.
DAN: No je pravda, že jsem někdy zpíval i na playback a nikdy mě to netěšilo, protože já playback nemám rád. Myslím si o tom, že je to podvod a připadám si vždycky trošku jako idiot, takže se možná při tom vytřeštěně tvářim. Já myslím, že bude lepší spíš na playback nezpívat vůbec. A to že, při zpívání zavírám oči, je pravda, to mám už od školy. Nevim, jestli je to dobře nebo špatně. Někomu to vadí, někomu ne, ale mě to prostě pomáhá při soustředění a vlastně to rozhodně nedělám úmyslně. Spíš je to tak, že vždycky, když si to uvědomím, tak oči otevřu, aby si lidi nemysleli, že jsem tam při tom usnul. Ale jinak je to bohužel takovej můj zlozvyk. A nejsem sám, dělá to spousta zpěváků.
 
Jaká tři slova, zážitky, věci nebo pocity se ti vybaví, když se řekne dětství?
DAN: To mě se vybaví asi daleko víc než tři slova a asi daleko víc zážitků než tři. To je těžký, abych celý svoje dětství shrnul do tří slov, to se mi skutečně asi nepodaří, ale myslím, že se to dá shrnout v podstatě jedním slovem, já vždycky, když na svý dětství vzpomínám, tak mám pocit velkýho štěstí, protože moje dětství bylo opravdu hrozně krásný.
 
Plánujete vůbec někdy děti?
DAN: (smích) Samozřejmě, že plánuju, ale nevim ještě přesně kdy.
 
Dane, nedá se trochu ohlídat Vašimi spolupracovníky co píše bulvár? Věřím, že sám je nečtete, ale co my fanynky? Jsme z toho na infarkt.
JANIS SIDOVSKÝ: Tak musíme říct, že máme podobné pocity a že ohlídat, co píše bulvár se dá jenom do určité míry. Víte sami, že se takhle nepíše jenom o Danovi, ale i o řadě lidí nejenom u nás, ale i v zahraničí, a prostě není v lidských silách to zastavit, protože pokud tam je zlý úmysl, tak prostě ta redakce to dokoná.
DAN: A je to navíc tak, že já se snažím proti tomu bojovat svým způsobem. Snažím se dělat články do seriózních novin. Teď by měl někdy vyjít velký článek v Mladý frontě Dnes – ve čtvrtek v příloze a je to takovej článek, kterej je celej o bulvárních novinářích, o praktikách, jakejma oni prostě připravujou ty články, a je to uváděný v podstatě do souvislosti s celou situací, která tady v tom státě teď je. Proto si myslím, že starý přísloví, že "ryba smrdí od hlavy" má velkou pravdu a myslím si, že spousta špatnejch věcí, který se tady dějou a můžou dít, se dějou kvůli tomu, kdo tadyten stát řídí a jakým způsobem. Ten článek je prostě o tom a o souvislostech, který, si myslím já, že prostě z toho vyplývají.
A k těm bulvárům ještě asi taky to, že možná by se to dalo trošku zmírnit tak, že já bych přistoupil na určitý dohody a na určitý kamaráčofty s některejma lidma z těch bulvárů, ale na to já nejsem ochotnej přistoupit. Nechci je házet samozřejmě všechny do jednoho pytle, nejsou všichni špatní, ale bohužel naprostá většina z nich jsou velmi špatný lidi, o kterých já si myslím opravdu nehezký věci, a představa nějaký dohody s nima nebo nějaký spolupráce je pro mě dost nepřípustná. A protože se tím nikde netajím a tohle všude veřejně říkám, tak samozřejmě tím si moc nepřilepšuju a tím ten jejich vztah ke mně se vůbec nezlepšuje a pak ty články podle toho vypadaj, což je ale pro mě jenom důkaz toho, co je to za lidi a že můj postoj k nim je správnej.
JANIS SIDOVSKÝ: Souhlasím a někteří jsou hodný, a proto tady vítám jednu redaktorku z časopisu Spy.
DAN: Tamhle vzadu ji vidím. Proto jsem říkal, že samozřejmě nejsou všichni takoví. (smích)
JANIS SIDOVSKÝ: Zdravíme tě, Gábino.
 
Psal jste, že budete žádat omluvu od jednoho deníku. Uskutečnila se ta omluva?
DAN: Zatím se neuskutečnila. Situace je taková, že redakce dostala dopis od mýho právníka, kde požaduju omluvu za konkrétní lživý výroky, který v tom článku byly. Samozřejmě nevim, jestli se redakce bude ochotna omluvit nebo ne. To se uvidí až přijde ta odpověď na tenhleten dopis. Samozřejmě další fáze by byla žaloba. Ale bohužel tady u nás je tak v tomhletom případě nefungující právní systém, že nejsem ještě úplně rozhodnutej, jestli bych do tý žaloby šel nebo ne, protože pravděpodobně vynaložená energie by zdaleka neodpovídala výsledku. Navíc je tam ten moment, že díky tomu, že v podstatě se u nás žádnej bulvár nedá zažalovat tak, aby ho to skutečně vytrestalo, tak v podstatě když já ten deník zažaluju, jim spíš udělám obrovskou službu, protože budou mít zase o čem psát. Když napíšou, že jsem je zažaloval, tak se jim zdvojnásobí náklad, a to je právě ten začarovanej kruh a do toho se mi samozřejmě moc nechce. Já doufám - protože vlastně ten dopis, kterej jsem jim zaslal není nijak konfliktní, jenom prostě požaduju, aby uvedli na pravou míru věci, který jsou jednoznačná lež - tak doufám, i když je to možná naivní, že i v těchletěch lidech zbyl aspoň kousek slušnosti a že by to mohlo dobře dopadnout, a myslím si, že by jim celkem prospělo, kdyby občas se pokusili zachovat jako slušný lidi.
 
Budete letos zpívat v opeře Don Giovanni?
DAN: Ano, budu zpívat v červenci: 13., 15., 18., 20., 22., 24., 26. plus tři až čtyři další termíny.
 
Kdy bude možnost vidět klip, který byl natočený k Donu Giovannimu?
JANIS SIDOVSKÝ: Když se vydá publicita k tomu novému uvedení Dona Giovanniho, tak Dan určitě půjde do některého z televizních pořadů a tam ten klip odvysíláme. DAN: To znamená někdy kolem půlky července.
 
Proč se u nás točí málo videoklipů?
DAN: Málo videoklipů se u nás točí proto, že je u nás vlastně jedinej pořad, kde se videoklipy prezentujou, a to je pořad ESO a tam vlastně videoklip, když má smůlu, proběhne jenom jednou a vydavatelstvím, který vydávají desky u nás, prostě se to zdá bejt v podstatě zbytečná investice, protože ten klip je potom málo využitej. Proto si myslím, že se točí málo klipů.
 
Chystáš se na další roli v klasické opeře?
DAN: Chystám. Dostal jsem nabídku od nastupujícího ředitele Národního divadla Daniela Dvořáka, abych vystoupil v Národním divadle jednak v nový inscenaci Dona Giovanniho a jednak bych měl dělat v Národním divadle Petra Voka ve Smetanově Čertově stěně, na což se velmi těším, protože je to moje velmi oblíbená role už od školy. Tedy nikdy jsem ji ještě nezpíval, ale absolvoval jsem s árií Petra Voka.
 
Jak vypadá Tvoje spolupráce s Linkou bezpečí?
DAN: S Linkou bezpečí vypadá spolupráce v podstatě stále stejně, poněvadž já jsem patronem Linky bezpečí. Teď jsme poměrně dlouho neudělali žádnou společnou akci, ale prostě ten vztah je jasnej a stále stejnej.
 
Vystupujete také pro nadaci Kapka naděje. Daroval byste někdy krev nebo kostní dřeň?
DAN: Krev chodím darovat pravidelně, což znamená jednou za tři měsíce, protože častěji to nejde.
A kostní dřeň - do registru dárců kostní dřeně jsem se zaregistroval. Když ještě žila malá Klárka Svobodová a byla šance, že by se jí dalo nějak tímhletím způsobem pomoct, tak jsem se já se svejma všema kamarádama nechal zaregistrovat jako dárci kostní dřeně. Bohužel se nikdo z nás pro Klárku nehodil, ale ty naše vzorky dál v tom registru jsou a může se stát, že někdy prostě mě přijdou požádat, abych tu kostní dřeň někomu daroval, a já to samozřejmě udělám, protože si myslím, že pokud člověk může někomu zachránit život, tak není vůbec o čem přemejšlet. (obrovský potlesk).