Don Giovanni 2003

Zvědavost na nové nastudování nám velela navštívit hned první představení 11. července 2003. Zvědaví jsme byli a těšili se na všechno - zejména na novou scénu, o které jsme pořád nemohli vyzvědět nic konkrétního, a na kostýmy. Říkalo se, představení bude poněkud avangardnější a dynamičtější, takže jsme ohledně kostýmů ve své fantazii nevyloučili ani džíny :). A vtipkovali jsme na téma, zda-li nám Richard Hes nakonec neudělá z této opery balet :).
Také jsme přemítali, jaký účes asi bude letos mít "Dan Giovanni".
 
Nakonec jsme se dočkali.
Přikvačili jsme v pátek k večeru na Ovocný trh. ("Don Giovanni, a cenar teco m'invitasti e son venuto!" :-) )
Nejdříve jsme se ujistili, že Dan Hůlka je nejen na rozpise, ale již i fyzicky přítomen. Hned nato jsme prostudovali před divadlem vývěsky s fotografiemi ze zkoušek. Dlouho jsme nemohli najít Dana. Už jsme si skoro mysleli, že na fotkách není. Ale pak kdosi zjistil, že je to ona postava s drobným obličejem a bohatou tmavou hřívou.
Obsazení nám slibovalo skvělý zážitek:
Don Giovanni - Daniel Hůlka, Leporello - Tomáš Bartůněk, Don Ottavio - Marián Vojtko, Massetto - Václav Sibera, Donna Anna - Alexis Magaró (USA), Donna Elvíra - Katherina Müller (D), Zerlina - Tereza Mátlová, Il Commendatore - Michael Pavlů (CZ/CH).
Půlhodinu před začátkem představení jsme trávili na zahrádce u divadla. Vedle se usadili Don Ottavio s Leporellem.
 
Následné vychutnávání krásné dlouhé předehry, kterou pod taktovkou elegantní dirigentky Olgy Macháňové-Pavlů hrál orchestr opery Mozart, nám trošku hodně rušil první choreografický prvek - komická postava ala Mozart, která pobíhala po scéně, rozhazovala notové listy na poslední chvíli napsané overtury a připravovala tři hlavní taneční figury-sochy - Amore, Vendeta a Morte (v prvních dvou jsme rozeznali bratry Kolvovy a ve třetí Marcelu Karlezsovou).
Scénografie byla skutečně netradiční - scény se vytvářely a měnily prostřednictvím různě širokých a různě umístěných závěsných ploch a pomocí osvětlení. Byla jednoduchá a působila příjemně odlehčeným dojmem.
Tři základní taneční figury nabývaly během děje různých variant jako Sesso (sex) a princip mužství a ženství, Passione (vášeň), Follia (bláznovství), Stupidita (hloupost), Libertinaggio (zhýralost) a Punizione (trest).
Některé výrazové prostředky občas připomněly muzikál Dracula (Morte asistovala při smrti Komtura prakticky stejně jako Krvinka) a hlavně Monte Cristo (použití dlouhých stuh jako vazeb mezi postavami - stuhy byly tentokrát barevné, rozebírání katalogu krásek na jednotlivé listy v Madamině se podobalo číslu Noviny, noviny).
Celkově bylo nastudování posunuto k usměvnějšímu pojetí většiny scén, k čemuž napomáhaly stylizované kostýmy a občas i kouzlo nechtěného, které se přiházívá na prvních představeních a na které se obzvláště těšíváme. 
Donna Elvíra byla pokročile těhotná a byla opravdu "poverina", protože prostopášný Don Gio s Leporellem si z chuděry dělali neustále trestuhodný posměch, sami legračně přistrojení.
Ovšem árie se všechny nesly v důstojném duchu hodném této opery. Včetně drásavého dramatického pádu Dona Giovanniho do pekel.
Bavili jsme se výborně.
Pěvecké výkony byly vynikající. Daniel Hůlka s Tomášem Bartůňkem byli podle očekávání opět skvělí. Škoda jen, že jsme neměli Martinu Bauerovou. Jako Zerlina je nedostižná, zvlášť ve dvojici s Václavem Siberou.
 
Pražská verze byla letos mírně zkrácena v recitativech a byl vynechán závěrečný sbor "Tak končí ten, kdo činí zlo...". (Pražská verze bývá odedávna v některých nastudováních hrána bez tohoto závěru. Zajímavost: ve vídeňské partituře je v místě, kdy se Giovanni propadá do pekla, poznámka, že se ostatní postavy vřítí na scénu a vykřiknou zděšením. Mozart k tomu napsal speciální akord, pro každou postavu jeden tón. Později si to rozmyslel a opera se hrála jako v Praze s onou závěrečnou scénou. Mozart se zřejmě ale jinou variantou závěru zabýval.)
 
Po představení jsme se na chvíli setkali s Danem. Byl velmi milý, a to i přesto, že někteří jsme si neodpustili vyjádřit nespokojenost ohledně nedávných postřižin. Dan se nám teď zdá mnohem usměvavější než kdykoliv dřív, ale možná je to i tím, že se teď nemůže jen tak nenápadně culit "pod fousy" a navenek předstírat vážnou kamennou tvář.:)